Mistryně Evropy a několikanásobná mistryně republiky v Cross Country – to je Olga Roučková. Jak sama Ollie říká, k závoděním na čtyřkolkách se dostala náhodou. Mohl za to její bývalý přítel, který tehdy něžnou blondýnku z Děčína vzal na vyjížďku. A tak se z původně opovrhované zábavy stala láska na celý život. Teď je Ollie jednou z nejlepších českých rallye jezdkyň.
V roce 2018 jsi se zúčastnila svého prvního Dakaru. Všude se sice psalo, že první Češkou na Dakaru byla Gabriela Novotná, což bylo zajímavé, protože do své první etapy startovala 6. ledna 2018 až ve 12:58 hodin místního času, kdežto Ty jsi starovala skoro o hodinu dříve, tedy již ve 12:08 hodin – o celých 50 minut dříve. Takže první Češkou, která vyjela na dakarskou trať, jsi byla vlastně Ty. Nemrzelo Tě, že to tak bylo?
No samozřejmě, že mě to mrzelo, ale jsem profesionál, tak jsem se nad to povznesla a neřešila to. Raději jsem se plně soustředila na přípravu a trénink. Chtěla jsem dojet co nejlépe.
A také jste první Česká žena, která Dakar i dokončila. Jak se na to nyní díváš s odstupem let? Jak se Ti tehdy jelo?
Bylo to hrozně těžký. Protože ač máš načteno, ač máš od kluků, co to již jeli, zjištěno jak to tam vypadá, jaké to tam je, tak vlastně stejně nevíš do čeho jdeš. Každá etapa přinesla jiný příběh i jiné problémy, takže to pro mě bylo hodně těžké, ale opravdu hodně. Několikrát jsem si tam sáhla na dno, ale nelituji toho, protože tím jsem se vlastně posunula dál.
Nastaly chvíle, kdy jsi uvažovala o ukončení závodu?
Ne! Já se nevzdávám! Pokud můžu, dokud tělo jde, tak se nevzdávám! Vzdala bych se pouze kdybych měla nějakou závažnou nehodu a třeba si něco zlomila a nemohla pokračovat dál. Ale že bych řekla, že končím, to nikdy!
Co bylo na Dakaru nejtěžší?
To že nespíš. Nespíš a to psychické vypětí, to je na tom to nejtěžší. Na obou dvou Dakarech.
A jak zázemí – respektuje již pořadatel i ženy účastnice (WC, sprchy apod.)?
Je to rozdělené, my máme vlastní sprchy i toalety. Ale hele, ono po těch deseti dnech ti je úplně jedno jestli se sprchuješ s dalšíma deseti chlapama nebo sama. To už jste tak unavený, že tě stejně nic nenapadne. Seš vyčerpanej a myslíš jen na ten závod! K tomu závodu to prostě takto patří.
Proč jsi se rozhodla právě pro čtyřkolku?
Protože na ničem jiným neumím!
Vždyť jsi pak v roce 2019 jela s Danielem Zelenkou na Ca-Amu?
To je přirozený vývoj, protože já jsem začínala na čtyřkolce, ale umím jezdit i na motorce. I když ne na terénní. Takže jsem začínala na čtyřkolce. Deset let dřiny, tak jsem to chtěla zúročit. A přirozeným vývojem jsem potom přesedla do buginy. Navíc mi přišla další nabídka a tato kategorie se rozvíjela a je to velmi zajímavá kategorie.
Jak se Ti s buginou jelo? S čím se jezdí lépe?
Je to rozdílný. Čtyřkolka je nebezpečnější a jsi tam sám! V bugině zase máš klec nad sebou. A taky tam máš navigátora! Ve své podstatě je to takové jednodušší a asi bych to nesrovnávala. Každé má své pro a proti. Na čtyřkolce se nemám s kým pohádat, v bugině můžu alespoň nadávat navigátorovi nebo on mně… Pořád tam jste dva. Pro mě to bylo těžký uvědomit si, že tam nejsem sama a musím brát ohled i na toho druhého. Kdyby se mu něco stalo, tak vlastně skončíme oba. To bylo takové zvláštní.
Letos jsi kvůli sponzorovi na Dakaru v Saúdské Arábii nepovolenému, jet nemohla. Je to důvod toho, že se pro příští rok vracíš do kategorie čtyřkolek?
Není, vůbec ne. Měli jsme kontrakt s Can-Amem, ten vypršel, tak jsem si řekla, že buď postoupím dál do velkého, dospělého auta anebo si ještě chviličku budu hrát. Uvidíme co bude, jestli auto, bugina nebo čtyřkolka, ale čtyřkolky mám doma, tak proč to nevyužít…
Nyní jsi už v plné přípravě na DAKAR 2021, tak Ti to snad ani ten coronavirus nepřekazí…
Chtěla bych jet, ale uvidíme co sponzoři.
Pojedeš zase za MRG?
Zatím stále jezdím s Orion Motor Racing Týmem. Co bude dále, uvidíme podle smlouvy.
Teď jezdíš na repasované čtyřkolce z tvého prvního Dakaru, budeš mít novou čtyřkolku nebo pojedeš na této?
No asi novou. Tohle už je bába, všechno je na ní stále původní.
Jaké závody máš v plánu letos ještě absolvovat, až se situace uklidní…
Uvidíme, kdy se situace uklidní. Chtěla bych jet Evropský šampionát FIM Baja, takže co půjde. Určitě Portugalsko a nějaký svěťák a když to půjde, tak třeba Maďarsko, Španělsko. Ještě uvidíme.
Do Polska jet neplánuješ? Vzhledem k odpadajícím závodům se tam asi sejde i špička z tohoto sportu, ale Baja Poland nepatří do světového poháru…
Může to být zajímavé, ale já mám jasně dané, že chci vyhrát Evropu nebo svět, a tam Polsko nezapadá. Takže ho v plánu nemám. Navíc mám ještě běžecké závody, takže to musím skloubit.
Co pro tebe ty běžecké závody, respektive atletika, znamená?
Je to pro mě součást přípravy, protože ta fyzická příprava ve fitku mě už nebavila, takže po těch deseti, dvanácti letech zvedání činek a všeho jsem potřebovala změnu, takže jsme tam daly tady toto. Je to OCR překážkový závod a atletika. Pro mě to je takové vracení se k dětství, protože já jako malá jsem atletiku milovala, strašně mě bavila. Jako malá jsem se ráda plácala v bahně, což mě taky bavilo. Teď si prostě takhle zaběhnu a mamka už na mě neřve, že jsem zabahněná. A lidi mi ještě tleskaj! I mamka mi zatleská, ale chce pohár. Je to hrozně fajn. A kde jinde si můžeš roztrhat oblečení a bejt jak prase a k tomu jseš šťastnej! Je to hezký a je to taková hezká práce.
Děkuji za rozhovor a těším se na setkání na závodech!
Komentáře jsou uzavřeny.