Poukaz na jízdu kartem jsme obdrželi jako dárek. Rozhodně jsme to nečekali. Motoristické disciplíny sice rádi fotíme a autokros patří k našim oblíbeným motoristickým sportům, ale fotografování je tedy něco trochu úplně jiného. Na druhou stranu, proč si to nezkusit na vlastní kůži? Dostaneme přilbu, zavřou nás do klece s motorem, tak co by se nám mohlo stát? A když budeme na trati sami, tak ani nikomu neublížíme…
No, a tak se stalo, že jsme v sobotu 12. června 2021 brzy ráno vyrazili do Dolního Bousova.
Na bousovské trati se jezdí řada závodů včetně mistrovských. Místní autokrosová trať je dlouhá přibližně 850 metrů a široká 10–18 metrů. Je písčito-hlinitá až jílovitá a vyznačuje se tím, že čím více je mokrá, tím horší je její sjízdnost. Cestou do Dolního Bousova jsme doufali, že bude hezky…
Když jsme ráno dorazili na místo, měli jsme připravenou krásně naleštěnou buggy kartcross Honda CBR 600 RR a perfektně upravenou trať. Přivítali nás majitelé kartcrossu Pavel Štajner a Veronika Bokůvková.
Motorkářům je název buggy jistě povědomý, neboť motor s převodovkou je použit ze stejnojmenného motocyklu. Jedná se tedy o čtyřválcový čtyřtaktní motor o objemu 599 ccm s rozvodem DOHC se čtyřmi ventily na válec. Motor je uložen v kartcrossovém rámu před zadní nápravou za zády jezdce. Jeho výkon je asi 120 HP (89 kW), což motocyklu dávalo rychlost přes 250 km/h. U buginy to je méně, prý kolem 160 km/h. Motor točí až 15 000 otáček/min. Při hmotnosti vozu přibližně 300 kg s pohonem zadních kol to je opravdu živé vozítko!
První problém nastal při nastupování. Přeci jenom mých více než 190 cm se muselo dost kroutit, než se do buginy vsoukalo. Ale nakonec jsem se tam nějak dostal. Na hlavu mi narazili přilbu a mohl jsem, samozřejmě po instruktáži, vyrazit na trať. Kromě toho, jak se řadí, bylo ještě řečeno: „Co rozbiješ, to si zaplatíš!“
Po vyjetí na trať na cílové rovince následuje levá zatáčka. No musím říci, že všichni jsme do ní vjížděli poprvé velmi opatrně. Celá první kola jsme jeli velmi opatrně. Přeci jenom z druhé strany v sedě téměř na zemi vypadá trať úplně jinak než skrze objektiv! Jak kola přibývala, tak se snad i naše jízda zlepšovala.
Po ukončení jízdy si ještě majitel buginy na nás udělal čas, aby si s námi popovídal:
Je o jízdy zájem?
Je, a velký! Mnoho lidí si chce vyzkoušet, jak se v tom jezdí. Lidi to prostě baví!
Je to bezpečné?
Naprosto bezpečné! Ještě se tu nikdy nikomu nic nestalo. Navíc po trati jezdí vždy jedna bugina, takže na rozdíl od závodu nehrozí ani kontakt s jinou.
Stane se, že někdo něco při jízdě poškodí či rozbije?
Výjimečně a jen drobné šrámy. Maximálně rozbité rameno při najetí do mantinelu, když to někdo přežene v některé zatáčce.
Takže se nikdo nemusí bát si buginu půjčit.
Určitě ne. Někdy bych řekl, že se lidi bojí méně než my.
Také nabízíte individuální přibližně půldenní tréninky. Co se při nich zájemci naučí?
Vzhledem k delšímu času a samozřejmě i více ježdění se s buginou více sžijí, a navíc je čas i na rozbor chyb nebo na zjištění co by se dalo kde zlepšit, protože jízda je nahrávána palubní kamerou a tam je vše vidět.
Kolik bugin na půjčování máte?
Sem jezdím s jednou buginou, ale mám ještě jednu záložní.
Kolik lidí toto vše zajišťuje?
Základem je Veronika Bokůvková a já. Občas nám pomáhají naši kamarádi, například s elektronikou nám pomáhá Tomáš Mičík.
Jezdíte nebo jste jezdil závody v kartcrossu?
Závody moc nejezdím, ale přímo s touto buginou jste mne mohli vidět třeba loni ve Štikovské rokli v Nové Pace na Mezinárodním mistrovství Holandska.
Na závěr musím říct, že ačkoliv jsme z toho měli zpočátku trochu obavy, tak nakonec jsme si to všichni perfektně užili!
