„Být dakarskou legendou je pro mě velká čest a moc si toho vážím,“ řekl organizátorům před startem 42. ročníku legendární rallye Dakar Jan Veselý. Dakarskou legendou se závodník stává desátým startech na rallye Dakar. Rallye nemusí dokončit, ale musí odstartovat alespoň do první etapy.
Dakarský příběh pro Jana Veselého se začal odvíjet již v roce 2009. To jel Honza na Dakar jako mechanik a hned se mu Dakar stal novým motocyklovým cílem. Následující rok již stál v Buenos Aires poprvé na startu rallye Dakar 2010 jako závodník. Při svém debutu skončil v šesté desítce. Stejně tak v následujících dvou ročnících. V letech 2013 a 2014 bohužel do cíle nedojel. Další dva ročníky zase dojel, přitom v roce 2015 zaznamenal zatím nejlepší umístění, když dojel na 39. místě. V roce 2017 dal před rallye přednost očekávanému přírůstku do rodiny.
V následujícím roce se na Dakar vrátil, ale pro další roky se přesunul do kategorie „Original by Motul“, dříve nazývané „Malle Moto“, což je kategorie jezdců bez asistence. Jezdci této kategorie se snaží svým přístupem k závodu přiblížit původní myšlence zakladatele Dakaru Thierry Sabineho. V roce 2018 se v této kategorii umístil na 12. místě a v roce následujícím si ještě o místo polepšil. Svůj desátý ročník dokončil celkově 79. a v kategorii „Original by Motul“ dojel 19. Svůj jubilejní ročník absolvoval v barvách týmu IVAR CS TEAM na stroji Husquarna FE 450.
Nyní, po uplynutí nějaké doby od průjezdu cílem Dakaru, jsme si s Janem Veselým popovídali:
Jak jsi se k závodění dostal – od kolika let jezdíš na motorce?
Na motorku jsem poprvé sedl asi ve svých šesti letech. Byl to obyčejný Pionýr, na kterého mě na mé naléhání posadil táta. Dal jsem hned plný plyn, abych se předvedl. Asi jen shodou šťastných náhod to neskončilo pádem, a když to tak dobře začalo, tak jsem u toho zůstal s menší pauzou do dnes.
Mnoho jezdců začínalo jako motokrosaři a později přešli k soutěžím typu cross-country? Máš to také tak?
Postupem času jsem se pustil do závodění – nejprve motocross, později i enduro. Začínal jsem na ČZ 125/511, pak 516. Po roce 1989 jsem měl více než deset let pauzu – až do r. 2001, kdy se rozhodlo o konání mezinárodní Šestidenní 2002 v Jablonci nad Nisou. Toho jsem se musel zúčastnit, když se to jede skoro doma. Koupil jsem si motorku Husqvarnu 360 a znovu začal s endurem. Odjezdil jsem všechny závody endura i CC, které se v sezoně 2001 a 2002 pořádaly. Do toho jsem jel i nějaký motocross tak, abych co nejvíce najezdil a natrénoval. Na start ISDE 2002 jsem se pak postavil v klubovém týmu s Davidem Pabiškou a Janem Svitákem. Dopadlo to nad mé očekávání dobře, všichni jsme dojeli a to dokonce na celkem slušném umístění – nějak okolo 25. místa z asi sta startujících týmů. Tuto Mezinárodní šestidenní motocyklovou soutěž jsem jel asi pětkrát, vždy v kategorii E3 na KTM 300 2T nebo 500 4T.
Později KTMky vystřídaly Yamahy WR 450 a začal jsem s podniky BAJA a dálkovými RALLY, které mne přivedly až k DAKARU. Na Yamahách jsem potom jel i svých prvních pět Dakarů než je vystřídala třikrát KTM a dvakrát Husqvarna.
Teď se dostáváme k rallye Dakar. Na letošním Dakaru 2020 jsi se stal legendou, protože to byl již Tvůj desátý start v této rallye. Z deseti startů jsi osmkrát dojel. V roce 2015 jsi dojel celkově 39., loni v „Original by Motul“ (dříve označované jako „Malle Moto“) 11. a celkově 66. Na který z Dakarů nejraději vzpomínáš?
Z mých deseti Dakarů byl nejpovedenější ten v pořadí šestý, v r. 2015, kdy jsem celkově dojel 39. a v kategorii Marathon na 4. místě. Absolvoval jsem jej s podporou týmu Ivana Jakeše, který šlapal jako hodinky. Český mechanik Jarda Beran a jeho slovenský kolega Majo byli sehraní jako mechanici F1. Podporu týmu Ivana Jakeše využíval i Francisco Arredondo z Guatemaly. Docela se nám všem dařilo a bylo to moc fajn.
Každý Dakar byl jiný. Ten první v roce 2010 byl ale svou atmosférou a tím, že byl můj první v pozici jezdce, daleko zajímavější než ty další, kdy se z mnoha věcí stala rutina.
A který se ti zdál nejtěžší?
Těžko říci, který Dakar byl ten nejtěžší. Některé byly vysloveně těžké jezdecky, jiné byly z tohoto hlediska o poznání lehčí, ale byly třeba daleko víc nebezpečné – jako třeba ročník 2016 nebo letos Dakar 2020. Jiné z nich byly těžké a já si je udělal sám ještě těžší, protože jsem se zranil a jel jsem třeba sedm dní se zlomenými žebry jako v r. 2019 nebo v ročníku 2010 šest dní s přetrženým vazem v koleni a poraněnými menisky.
Jak se ti líbil letošní ročník v Saúdské Arábii? Jak moc byl odlišný od minulých? Která etapa byla pro Tebe letos nejtěžší?
Dakar v Saúdské Arábii byl diametrálně odlišný od Dakarů v Jižní Americe. Zeměpisně jiná lokalita, jiná kultura, jiný terén, jiné podnebí, jiné roční období. V Jižní Americe v lednu vrcholí léto, v Saúdské Arábii vrcholí zima stejně jako v ČR. Problém s krátkými dny. Určitě to ale nebyl špatný závod. První tři etapy byly hodně těžké, až kruté. Jelo se na sever Saúdské Arábie a v horách byla zima. Trasy speciálů samé kamení, někdy doslova trial. V půli čtvrtého dne se profil krajiny změnil a začal písek. Duny byly ale úplně jiné než kdekoli jinde – neměly návětrnou a závětrnou stranu tak, jak jsme byli většinou zvyklí. Návětrná strana nebyla téměř do kopce, ale za to závětrná přišla náhle, bez varování a byla téměř kolmá!!!! Bylo to hodně na oči, nebylo to těžké, ale hodně nebezpečné. Tam se stalo mnoho nepěkných věcí včetně dvou tragických pádů motorkářů.
Kategorii „Original by Motul“ jsi jel potřetí, takže Ti tato kategorie asi vyhovuje. Co tě přivedlo k přechodu do ní?
Kategorie „Original by Motul“ mě maximálně vyhovuje. Je to taková skalní kategorie, která kopíruje původní myšlenku Thierry Sabine – zakladatele RALLY DAKAR. Inklinuji k ní i proto, že si po určitých zkušenostech nejraději připravuji motorku sám, abych si byl na trati více jistý, že jsou servisní práce skutečně udělané tak, jak je potřeba.
V této kategorii máte k dispozici jen to nejnutnější. Tedy stan, 80-ti litrovou bednu a zavazadlo, také o objemu 80 litrů, servisní stojan pro motocykl a pořadatelé každému z Vás ještě vezou dvě náhradní kola. Stačí to? Vejde se tam všechno? A co třeba když potřebuješ více pneumatik nebo díl, se kterým jsi nepočítal, že by se rozbil? Máš šanci to někde sehnat?
Dvě sady kol většinou stačí, dvě sady pneu ale rozhodně ne. Další pneu si můžeme předplatit přes organizátora RALLY a veze nám je francouzský EUROMASTER nebo se sami domluvíme s nějakým (nejlépe kamionovým) týmem, který nám další pneu a mousse veze.
Když tuto kategorii absolvuje člověk už poněkolikáté, nemívá problém se do předepsaného objemu vejít, umí zredukovat obsah a ví, co je zbytečné vozit, i když to při první účasti považoval za nezbytné a lámal si hlavu, co vyřadit, aby něco konkrétního rozhodně přibalil. Chybějící díly si můžeme sehnat kdekoliv, poptávám se u jiných týmů nebo v bivaku dostupném servisu – třeba KTM, pokud to tedy vůbec lze na můj motocykl použít.
Co vše si v těch bednách na Dakar vozíš? Nářadí máš vlastní nebo využíváš to připravené organizátory? Organizátoři vám také dávají oleje a kapaliny, čistící prostředky a i něco dalšího? Je toho všeho dostatek? Co vše po každé etapě kontroluješ, případně měníš?
V bedně mám samozřejmě kromě oblečení a osobních potřeb základní nářadí k motocyklu, olejové a vzduchové filtry, které měním každý den. Po každém dojezdu do bivaku kontroluji vše potřebné. Pokud byly na trati s něčím potíže, tak o to důsledněji zkontroluji ty konkrétní věci. Pneumatiky nebo kola přezouvám podle potřeby a okolností, charakteru trati v následující etapě atd. Od organizátorů dostáváme oleje, provozní kapaliny, čistící prostředky a třeba čistící papír. Všeho je dostatek. Dále nám organizátor poskytuje v zázemí rozvod stlačeného vzduchu, kompresor, elektrocentrálu a silné osvětlení, abychom viděli na práci. Vždy je tam i bedna s pitím, abychom nemuseli pro vodu běhat někam daleko k výdeji jídla.
V „Original by Motul“ vás jede poměrně málo, takže se nejspíš všichni znáte. Panuje mezi vámi přátelská atmosféra? Pomáháte si nebo jste na trati jen soupeři?
Myslím si, že si na Dakaru pomáhají všichni bez ohledu na to, v jaké kategorii jedou. Nestává se, že by někdo odmítl druhému na trati pomoci, ať jede v kategorii ELITE, MARATHON, MALLE MOTO nebo třeba autem. Pokud stojíte na trati, zastavují všichni. Pokud Vám není z nějakého důvodu pomoci nebo si s problémem umíte poradit sám, ukazujete zdvižený palec na znamení, aby se Vámi nezdržovali a pokračovali. V bivaku v prostoru vyhrazeném pro Malle Moto panuje zvláštní atmosféra. Všichni mají tolik práce sami se sebou a se svými motocykly, že se snaží nepřekážet a nezdržovat kolegu vedle. Pokud potřebují pomoc, požádají pořadatele od ASO určeného speciálně pro MALLE MOTO, kterých je tam vždy několik po ruce. Pokud je třeba poprosit kolegu motorkáře z MALLE MOTO třeba o díl nebo radu, pak samozřejmě ano, ale pokud možno tak, aby jej to co nejmíň zdrželo. V této kategorii žádný z jezdců nemá času nazbyt a snaží se mít vše co nejdřív hotové, hodit motorku pod plachtu, zavřít bednu a jít spát.
Nyní, v dubnu, se začíná spekulovat o tom, že koronavirus COVID-19 řádil již na Dakaru. Měl jsi také nějaké zdravotní problémy?
Ano, slyšel jsem o COVID 19 na DAKARU, ale s nikým takovým jsem se tam nesetkal, žádné deklarované zdravotní potíže jsem neměl.
Co příští Dakar? Zase pojedeš „Original by Motul“ nebo tě láká změna třeba na SxS?
Ono není jisté, jestli se DAKAR příští rok vůbec pojede. Každý rok v květnu ASO pořádá velké představení budoucího ročníku, mají hotové tratě, otevírají se přihlášky, ale letos stránky dakar.com zamrzly na výsledcích ročníku 2020 a od ledna se tam nic nehnulo. Představení RALLYE DAKAR 2021 žádné a otevření přihlášek už vůbec ne. ASO nyní bojuje s tím, aby se jim povedlo v srpnu uspořádat TOUR DE FRANCE a DAKAR je zatím na druhé koleji. Pokud bych kdy ještě Rallye Dakar jel, rozhodně bych kategorii neměnil.
A připravuješ se na něj? Současná situace není jednoduchá…
Zatím se nijak nepřipravuji, v podstatě vlastně ani není v danou chvíli na co. Přichystal jsem techniku. Chodím běhat, abych se udržel v kondici. Poměrně dost času jsem věnoval i enduru. Ono se toho nyní moc dělat nedá.
Co sponzoři? S nimi by mohl být problém…
Se sponzory na DAKAR bych jednal, když by bylo jasné, že se Rallye uskuteční a byl bych rozhodnut, že ji pojedu. V tuto chvíli však není jasné vůbec nic.
Jak jsi trávil období nouzového stavu?
Věnoval jsem čas servisu obou motorek z posledních dvou Dakarů. Po zkušenostech z rallye se vylepšovala určitá technická řešení, vyměňovaly některé díly atd. Zabere to spoustu času, kterého teď bylo na takové věci dostatek.
Děkuji za rozhovor a doufám, že po zklidnění situace, se zase někde potkáme.
