O víkendu 17. a 18. dubna 2021 se konal v Přelouči závod s jednoznačným a výstižným názvem Překážkáč. Nikdy jsme na tomto závodě ještě nebyli, avšak tentokrát jsme zrovna měli cestu přes Přelouč, a navíc jsme se dozvěděli, že tam v sobotu bude startovat i Olga Roučková. Tak jsme se plni zvědavosti zastavili na sobotní část závodu.
Na trati o něco delší než čtyři kilometry, čekalo na závodníky celkem 16 překážek. Hned za startem závodníky čekala překlápěcí tyč s navazující částí prověřující i rovnováhu závodníků. Následoval přelez stěny s pomocí lana, dále podchod pod železniční tratí s asi 10 cm tekoucí vody, potom k bažině, ještě jedna stěna a tentokrát bez provazu, přechod kladiny následovaný šplhem, ručkování, přenos pytle se zátěží, opět přelez stěny, potom další šplh, plazení pod sítí a mokrým podchodem pod tratí zpátky k přenášení závaží ze starých dřevěných pražců. Obzvláště zajímavá byla předposlední kombinovaná překážka, kde závodníci ručkovali po různých závěsech s podlezením stěny z pneumatik a zazvonění na zvonec. Kdo se dostal až ke zvonku a zazvonil, získal pamětní gumový náramek. Kdo se až tam nedostal, měl smůlu a neměl náramek. No a pak už čekala jen poslední překážka těsně před cílem. Byla opět kombinovaná a ručkovací s přelezem a následným seskokem téměř do cíle.
Některé z překážek jsme si podle názvu neuměli ani představit. Většinou byli kombinované a namáhavé hlavně na ruce. Když k tomu přidáme ještě poměrně chladné počasí a mokrou trať, kdy se vodě prostě nedalo vyhnout, tak to byla velmi náročná trať, tak to závodníci neměli vůbec jednoduché. Avšak závodníci se s tratí statečně vypořádávali a překážky překonávali. V kategorii mix si některé dvojice vydatně pomáhaly, ale jednotlivci se museli spolehnout jen sami na sebe.
My jsme byli zvědavi hlavně na naši „starou“ známou Ollie Roučkovou, která se závodu účastnila ve dvojici se Zdeňkem Říhou. I když ten nejdříve tratí proběhl v kategorii jednotlivců a potom s Ollie. Jak si spolu vedli, vidíte na následujících fotografiích.
Nejprve fotografie Ollie Roučkové a Zdenka Říhy a Jiřího Pohořalého:
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Po závodě jsme si nakonec povídali se dvěma závodníky – s Ollie Roučkovou z týmu CZexxx a Jiřím Pohořalým z týmu Gladiator race.
Jak dlouho již děláte tento drsný sport?
Ollie: Já běhám dva roky.
Jirka: Také běhám zhruba ty dva roky.
Sport je to fyzicky náročný a z některých překážek by pád mohl dost bolet. Nebojíte se zranění?
Olli: Mě to hodně limituje, dávám si pozor na nohy a na ruce, a proto jsem i pomalá. Na těžších překážkách hlavně ve výškách se opravdu bojím, tam si dávám pozor.
Jirka: Já to moc nevnímám. Mým hlavním sportem je judo, a tam se, třeba jen drobně, zraním v podstatě každý trénink.
Na kolika závodech ročně závodíš?
Olli: Zatím nemám tušení, kolik vůbec závodů v tomto roce bude. Moje plány se kompletně změnily. Hlavně se budu věnovat závodění v kategorii aut. Ale auto musíme nejdříve postavit, a tak jsem každou volnou chvíli na dílně. I sem jsem jela z dílny, kde máme auto rozšroubované do posledního šroubku. Takže když odběhnu celé Mistrovství Evropy, tak budu ráda.
Jirka: Když nebyla korona, tak byly závody zhruba dvakrát měsíčně, a ještě jsme měli závody s judem, mnohdy zahraniční. Je to celkem náročné, ale jsem za to rád. Náročné to vše je hlavně pro rodiče. Pro mě to je příprava na judo, ale na druhou stranu i judo je příprava na tyto závody.
A Jirko, co Tě baví více?
Judo je pro mě hlavním sportem, který dělám již šest let, ale baví mě oboje.
A co říkáte na počasí? Dnes je poměrně chladno, ráno mrholilo.
Jirka: Lépe se běhá při takových středních teplotách kolem 15 °C, než když jsou vedra přes 30 nebo zase pod nulou.
Olli: Já mám zase raději vedro! Mohu běžet jen tak nalehko a nemusím řešit, jestli si vzít jedno tričko a mikinu nebo dvě trička. A stejně mi pak je většinou zima.
Dnes jste měli kousek po začátku vodu a bažinu, takže jste dál měli mokré boty. Dokonce jsme viděli jednoho závodníka doběhnout do cíle bez jedné boty. Druhou utopil někde v bažině.
Olli: No já jsem pak měla půl závodu úplně ztuhlé nohy a nešlo mi pořádně běžet.
Jirka: Ty zmrzlé nohy buď rozeběhneš hned, nebo pak už ne. Já to rozeběhl hned.
Jak jste spokojeni s dnešním výsledkem?
Olli: Já to brala jako začátek sezóny. Pro mě to je letošní první OCR závod. Půl roku jsem nedržela překážku v ruce. Takže bolí dlaně, protože ještě nejsou ohmataný, otlačený. Ale zdejší Překážkáč miluji, protože to je takový rodinný závod. Dělají to tady srdcem a jsou tu neotřelý překážky. Je zajímavý, že každý rok přijedeš, vždycky teda prší, ale mají tady překážky, nad kterými přemejšlej a je fajn, když k překážce přiběhneš a musíš přemýšlet jak na ni. Není to prostě strojový. Fakt nádherný závod!
Jirka: Já bych řekl, že jsem mohl běžet rychleji. Zdálo se mi, že běžím hrozně pomalu, ale překážky v pohodě, až na tu úplně první. Tam jsem nějak zazmatkoval a musel jsem jí opakovat. Taky mě baví ty změny překážek, ale chtělo by to, aby na jednom Překážkači bylo pěkně.
Děkuji za rozhovor a přeji lepší rok než ten loňský a také úspěchy ve vašich sportech.
Fotografie ostatních účastníků závodů:
