Ve Velkém Meziříčí na besedě o Dakaru jsem si povídal s navigátorem týmu Ultimate Dakar Racing Davidem Křípalem, který má za sebou již pět účastí na Dakarské rallye a je tak na poloviční cestě zařadit se mezi legendy.
Poprvé vyrazil s Tomášem Ouředníčkem na Dakar 2018, který se jel na území Peru, Bolívie a Argentiny. Na svém druhém Dakaru, který se jel pouze na území Peru, spolu s Tomem dosáhli pro Davida zatím nejlepšího umístění – celkově dojeli na 18. místě a v jejich kategorii T1.1 dojeli osmí.
Letos ale neměli v plánu jet přímo v závodě. Přesto se rozhodli do Saúdské Arábie jet podívat pro změnu jako novináři. S Davidem to nakonec dopadlo trochu jinak a skončil jako navigátor ve francouzském týmu Off Road Concept s francouzským jezdcem Antoinem Gallandem na jeho třetím závodním Dakaru. V roce 2021 skončil na 80. místě, loni 56. a letos s Davidem na 58.
Jak k Tvému usednutí do sedmilitrového vozu 4×2 Century CR6 francouzského týmu Off Road Concept došlo?
Hele je to obrovská náhoda, byla to příležitost a situace, která se vůbec nestává často! Tohle se stane tak jednou za život! S Tomem jsme tam jeli jako presscar, to znamená, měli jsme tam vyrámované auto připravené na trať. Natočili jsme dva dny shakedownu a točili jsme v první etapě, kdy byl prolog. V polovině prologu, když už nebyl čas a ani se to nezdálo reálné, tak francouzská posádka přišla o navigátora, který jim nebyl schválený kvůli licenci. Takže organizátoři vydali zprávu, že se hledá navigátor. Nám to poslal portugalský tým, jestli náhodou nemáme někdo licenci. Tak jsem se za nimi skočil domluvit. A tak to celé vzniklo. Ale bylo to strašně narychlo, byla na to reálně tak půlhodina. Prostě neskutečná náhoda!
Antoine Galland je Francouz. Jak jste se spolu domlouvali?
Hele ze začátku to bylo hodně těžký, protože v jejich bivaku se mnou komunikoval jejich manažer. A ten uměl anglicky. Antoine uměl anglicky jenom ty úplně základní slova a chtěl někoho kdo umí francouzsky, takže jsem chápal, že není úplně nakloněný tomu, že do toho půjdeme spolu. Ale z hlediska toho, že čas tlačil a že on stál před rozhodnutím: „buď pojedu Dakar nebo končím“, tak to prostě zkusil. Na prologu jsme zjistili, že to nějak bude fungovat. V první etapě jsme se už oťukali víc, a pak už to nějak zafungovalo. Takže velká poklona i Antonymu, že do toho šel, protože to je obrovský risk si posadit do auta neznámého navigátora, kterého nejenom neznáš, ale ani mu nerozumíš.
Musím na Tebe prozradit, že jsi se naučil základní slovíčka pro navigaci ve francouzštině. Takže jste si na sebe rychle zvykli a rozuměli jste si?
Ono to zvykání v tom závodě muselo být rychlé. Udělal jsem si pomocný slovník, něco jsem se přes noc naučil. Chtěl jsem ho navigovat ve francouzštině, protože kdyby přišla krizovka, tak aby si to nemusel překládat. Obával jsem se hlavně jak mu řeknu, když budeme hledat nějaký bod. Jak mu řeknu, co máme dělat? Ale naštěstí jsme komunikační problémy neměli. I když ve vyhrocených krizových situacích došlo i na češtinu!
A jaké to je, sedět vedle cizího řidiče, nic o sobě nevíte, nevíš jak jezdí…
Asi jsem to až takhle úplně neřešil. Je pravda, že to bylo jiné auto než se kterým jsme jezdili, že to byla bugina 4×2. S Tomem je známe jenom když jsme je pozorovali jak se ty auta chovají na Dakaru nebo jiných soutěžích, ale i tak jsem nevěděl jak se bude chovat, zároveň jsem neznal Antoineho. Ale v tu chvíli v rámci fofru toho závodu nad tím člověk nemůže moc přemýšlet… Ale bylo to dobrý!
Řešili jste spolu i řadu problémů… To je přeci jenom jiná komunikace než navigace…
Tak tam byl průšvih ve dvou věcech. Jednak komunikace, na druhou stranu to už jsou takové technické věci. Já jsem to auto neznal vůbec a Antony ho znal jen tak, že si ho koupil, ale nevěděl o něm takový ty detaily. Takže to byla těžká improvizace, která se na jednu stranu povedla – tedy to auto jsme dostali do cíle, což je fajn. Ale byly tam takové chvíle, kdy jsme museli těžce improvizovat, abychom ho dostali do kupy. Nějaké problémy byly. Z těch čtrnácti etap jsme třeba těch šest, sedm etap měli nějaké technické problémy. To je prostě Dakar!
Teď jste jeli 4×2, s Tomem jezdíš 4×4. Je v tom velký rozdíl?
Jo! Jako to auto se chová hodně jinak! Nemohu říct líp nebo hůř. Jsou místa, kde to auto má obrovskou výhodu oproti 4×4. Ať už v rámci rozbitých dlouhých pist v rychlosti a podobně. Pak jsou místa, jako jsou duny, kde si myslím, že to 4×4 má svoji výhodu, byť tedy nemá dofukování a vyfukování kol z kabiny. Ale mně je to 4×4 prostě bližší! V rámci celkového chování auta.
Takže nemůžeš říct co je lepší?
Pro mě je bližší rozhodně 4×4, ale pro kluky, co s čtyřikrátdvojkou umí, a ta funguje, je to super auto!
V poslední etapě jste měli problémy a vrátili jste se z trati až jako úplně poslední. Neměli jste strach, že se odtamtud do cíle nedostanete včas? Přeci jenom jste pak už byli na trati jediní…
Hele asi to bylo takové to zakončení Dakaru, kdy jsme měli spoustu technických problémů na trati a v některých dnech to vypadalo fakt, že končíme. Přesto se vždy povedlo dostat dál! A ten poslední den byl takovej den, kdy si to vybralo všechno! Prostě to naplnilo takový to naše typický poselství Dakaru, aby to bylo těžký a se vším všudy! Takže ten poslední den to bylo hodně náročný. Jedna věc byl časový limit na tu trať a další věc, co se nám tam stalo je, že když odejde poloosa nebo se udělá defekt nebo něco, tak to opravíš. Všechno řešitelný věci. Ale tady jsme ztratili celé zavěšení kola, opravovali jsme řízení, opravil se tlumič, všechno. Brzdy nefungovaly… To poškození bylo hodně veliký. Ten den byl jeden z vůbec nejtěžších na tomhle Dakaru!
Jak se Ti líbil letošní Dakar celkově? Vypadá to, že náročnost stoupá…
Náročnost stoupá, to určitě. Stoupá hlavně kvůli pravidlům, která se, jak Dakar spadl pod FIA a jede se v rámci světového poháru, mění. Pro mě se z toho trošku vytrácí Dakar jako takovej. Byl bych rád, kdyby se to vrátilo k tomu těžkýmu Dakaru jaký byl. Začíná to být hrozně rychlá rallye, kde je to zaměřené na jednotlivé soutěžní dny. A trošku se z toho vytrácí duch Dakaru. Je to rychlý, je to o rychlosti, je to o časech, o plnění pravidelných časů a už to není o takovým tom překonávání limitů ať už posádek nebo strojů.
A co jsi letos říkal počasí, které bylo na Saúdskou Arábii dost neobvyklé?
Jo, ale i to patří k Saúdské Arábii. Takže jsme tam zažili už asi všechno. Zažili jsme vysoké teploty, zažili jsme mrazy a tentokrát i hodně lokálních záplav. Letos to bylo se vším všudy, tak jsem si připadal jako v Bolívii, takže to bylo fajn.
Vy jste neměli problém s vodou, jako měly ostatní týmy?
Až kromě posledního dne, kdy jsme zapadli v jednom rozbahněném úseku, kde už projelo celé startovní pole a my jsme se tam dostali jako poslední. A už tam nebyl nikdo, kdo by nám z toho pomohl. Ty rozvodněné úseky v předchozích etapách se nám podařilo naštěstí projet poměrně rychle, takže jsme neměli problémy jako některé kamiony nebo SSV, které tam v tom korytu uvízly. Ale musím říct, že pro ně to muselo být v tu chvíli těžký.
Jak organizátor zvládal ty změny, když vám měnil umístění bivaků, trasy etap? A jak Vám dodávali informace?
Improvizovali jak mohli, aby ten závod udrželi, aby udrželi i počet jednotlivých etap a aby udrželi nějakou tu posloupnost etap po sobě. Takže v tomhle tom se jim to povedlo. Byť to tedy bylo vykoupený za cenu velkých přejezdů a podobně. Jeden den jsme měli přejezd snad 800 nebo 900 km a to už je jako hodně. To už je spíše taková turistika po Saúdské Arábii než samotný závod. Naštěstí tam dali i rychlostní vložku, takže jsme si i zazávodili. Za mě to ale zvládli. Na to co se dělo s tím počasím, které nemohli předvídat, nakonec jako dobrý.
Jak to bylo letos s navigací, byla náročná? Dostávali jste kvalitní roadbooky i při těch všech změnách?
Za mě roadbooky perfektní. Jeli jsme i na elektronický roadbook, to je taková příjemná změna, je to zjednodušení pro navigátory, že si nemusí nic vybarvovat a chystat předem. Elektronický notebook je daný a s tím jak dnes všichni pracujeme s tablety, s telefony či notebooky, tak je mi to tak jako blízký. A co se týče přesnosti, tak té nemohu také nic vytknout. Ta navigace v Saúdské Arábií je trošku jinačí oproti té, co je v afrických závodech nebo byla v Peru a Bolívii. Tam, musím říct za mě, byla navigace o něco složitější a možná bych radši uvítal, ať ji trošku zase ztíží. Ale ono to je dané tím terénem Saúdské Arábie.
Hezká krajina, kterou stejně nevidíte…
To je jedna věc. Saúdská Arábie je obrovská a nádherná země. Ale v rámci těch pist jsou hodně čitelné, hodně předvídatelné. Musím říct za mě, že třeba ta Jižní Amerika byla daleko lepší, protože těch nebezpečných míst nepředvídatelných tam bylo daleko více. A muselo se jet více na oči. Tady to je takový, že ty přední posádky se spoléhají na to, že prostě roadbook sedí.
A které etapy se Ti líbily více? Písečné, pistové nebo raději složené?
Za mě pro navigaci byly lepší ty pistové etapy, protože na těch pistách si člověk víc zajezdí, zanaviguje. Pískové etapy, byť ta písečná část byla někdy i dost dlouhá, byly sice těžké, ale pro mě to nebylo tak akční jako ty pisty, kde se střídají různé povrchy, hledají se v nich cesty. Prostě za mě radši pisty.
Jak bys stručně charakterizoval letošní Dakar jako celek?
No to je hodně obšírné! Nicméně v rámci letošního Dakaru jsou nezapomenutelné délky přejezdů, ty byly fakt velké, dále změny teplot, ať už je to voda nebo mrazy, a i vysoké teploty. Další asi náročnost v rámci pravidel. Dakar se rok od roku čím dál víc zrychluje.
Vy ale máte rychlostní limity…
To jako jo, letos jsme měli maximální povolenou rychlost 170 km/h. V tomto směru se rychlost snižuje, ale pravidly Dakar zrychlují. To znamená dříve byla pravidla, podle kterých jsme se museli dostat ze startu do cíle, museli jsme projet určitý počet bodů, jinak byla penalta nebo diskvalifikace. Bylo to o tom, že v okamžiku, kdy posádka měla nehodu nebo nějaký technický problém, ale dokázala to auto dát do kupy, dokázala se prostě dostat před dalším závodním dnem před svým startovním časem do cíle, tak mohla pokračovat. Tak se nám to povedlo třeba v Bolívii, kdy jsme jeli dva dny nonstop. Dneska dají maximální čas na etapu, vypočítají že prvnímu autu to bude trvat šest hodin, tak dají dejme tomu jedenáct, dvanáct hodin jako maximální čas na etapu. A v okamžiku, kdy auto v tomto intervalu neprojede cílem, je automaticky vyřazeno ze závodu. Což je strašná škoda, protože tam se vytrácí taková ta možnost „teď jsem totálně rozbil auto, ale pokud budu šikovnej a zaimprovizuju a auto dostanu na kola a pak se s ním dostanu do cíle, tak druhý den mohu pokračovat v závodě.“ Tak toto už dnes neplatí. Může sice pokračovat, ale už není hodnocen jako finisher, ale jsou hodnocené za jednotlivé dílčí etapy. Což si myslím je škoda.
Jedna věc je co jedou přední jezdci, to je sice super, ale druhá věc je to, co jedou ti v dalším pořadí, kde je to boj o to, co ta posádka dokáže.
Příští rok Tě uvidíme asi zase s Tomášem?
Doufám…
Již spolu něco plánujete?
Plány jsou veliký, ale uvidíme jestli se to všechno povede tak, jak to máme v plánu. Dnešní doba je nevyzpytatelná, tak se ještě může cokoli stát.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí jak v závodním, tak i v soukromém životě!
