O závod v Humpolci bývá mezi autokrosaři velký zájem. Nejinak tomu je i letos. Již týden před závodem bylo přihlášených přes 170 jezdců! Nejvíce jich je v prestižní kategorii SuperBuggy – 27. A všichni, včetně ostatních členů týmu a diváků, se tak měli na co těšit.
Humpolečtí pořadatelé každým rokem něco na trati a okolí zlepšují. A je to vidět i tentokrát. Třeba již zdálky je nepřehlédnutelná tribuna pro mechaniky nad horní částí tratě. Vejde se jich tam asi čtyřicet. Pro jezdce byl zase rozšířen předstartovní prostor, což napomohlo i zrychlení organizace najíždění jezdců na start. To jsou asi hlavní viditelné změny, i když jich zde je mnohem více. Třeba nové a mnohem širší schodiště z horního depa.
A nebyli bychom v Humpolci, kdyby zde v rámci programu pro diváky nebylo něco navíc. Tentokrát sem opět dorazil doprovodný dakarský náklaďák MAN týmu MP sport, vedle kterého stál stánek BESIPu s Veronikou Buráňovou. A za nimi byla vystavena Toyota Hilux GR T1+ týmu Toyota Gazoo Racing Czech Tomáše Ouředníčka, jehož syn zde letos opět jel ve třídě JuniorBuggy. V neděli před startem semifinálových jízd zazpívala divákům Olga Lounová.
A během sobotního dopoledne jsme vyzpovídali několik jezdců:
A jak probíhal závod?
Již od prvních měřených tréninků jezdci jeli na plný plyn. Odrazilo se to v množství kolizí a menších i větších nehod. Jejich odstraňování ukrajovalo čas, z již tak nabytého denního harmonogramu. Nakonec se v sobotu neodjely všechny plánované rozjížďky a část druhých rozjížděk byla přesunuta na neděli. Proto neděle začínala o půl hodiny dříve. No ale poškozené řízení Bartošova vozu, který se téměř v plné rychlosti zaklínil ve svodidlech před cílem, to změnilo. Naštěstí se řidiči nic nestalo, i když náraz to teda byl značný… Ocelová svodidla se prý posunula a více než jeden a půl metru!
Trať byla, jak zde bývá zvykem, perfektně připravená a jezdcům se líbila. A pokud se na trati objevil nějaký problém, hned organizátoři vyslali vhodnou techniku, která to vyřešila. A že jí občas po dráze jezdilo docela dost. I počasí závodům přálo. Sluníčko svítilo a foukal vítr, který odvíval prach z trati zvednutý závodníky. I když u některých kategorií s tím měl vítr problémy, takže mu museli organizátoři pomáhat kropením. Prach je sice nepříjemný, ale k autokrosu patří.
Také neděle byla naplněna zajímavými souboji jezdců. I když někteří jezdci měli smůlu a defekty jim nedovolily lepší umístění. U některých zase bylo vidět, že autokrosu věnovali svá srdce (teda až po manželkách a rodině). Například Lukáš Mihulka, který vyhrál všechny své rozjížďky, skončil po projetí cílem své třetí rozjížďky v polovině stoupání k výjezdu do depa. Právě tam motor jeho vozu usoudil, že dál již nepojede. Že to již dnes stačilo… Náhradní motor s sebou standardně nevozí, a tak se vydali přes půl republiky pro náhradní. Ještě, že republika není zas tak velká… Ale i tak ho pak v autě měnili až do tří hodin do rána.
Tentokrát jsme fotografie rozdělili to tří galerií – sobota, neděle a stupně vítězů.
Nejprve stupně vítězů:
Sobota:
Neděle:
