Dnes jsme využili volného dne a zavolali do Maroka na Africa Eco Race našemu jedinému zástupci v kategorii vozidel Tomášovi Ouředníčkovi a Lukáši Bartákovi a chvíli jsme si povídali. Dnes si můžete níže přečíst rozhovor s Tomášem Ouředníčkem a zítra zase s Lukášem Bartákem.
Na začátek obligátní otázka, kterou jsi už jistě mnohokrát dostal – proč letos Africa Eco Race?
Postupně jsem získával pocit, že když jsem nazýván dakarským závodníkem a nebyl jsem nikdy v Dakaru, tak bych se měl taky alespoň jednou do skutečného Dakaru v Africe podívat. Je to takový můj jeden sen, který si nyní plním.
A druhá věc je, že chci zažít takový ten původní Dakar s duší. Zažít závod, který neopustil ty kořeny toho závodění, který jde stále ve stopách původního závodu který založil, vymyslel i udělal Thierry Sabine a chci být na závodě s lidma, pro které to je stejná vášeň jako pro mě. Je to takový ten návrat ke kořenům. Chci zažít takovou tu přirozenou vášeň k závodění. Což je to, co mi na Rally Dakar v posledních letech začínalo chybět.
A jaká tam je konkurence?
Aut jede výrazně méně, ale to není až tak podstatné. Důležité je, že konkurence je kvalitní. Ale jak už jsem říkal, pro mě je důležité si závod užít . Tady to zázemí je poměrně jednoduchý. Nedá se vůbec porovnat s tím, co je na Rally Dakar. Jsou zde takový ty klasický stany, koberce, všichni jsou pospolu. Všichni jsou na jedné úrovni. Nikdo tady nedělá, že je strašně bohatej a neukazuje na odiv kolik si může dovolit kamionů, deskových obrazovek, klimatizovaných prostor a vlastních kuchařů. Tady si jsou všichni rovni a jedou za společným cílem.
Jak to vypadá s bezpečností?
Zabezpečení závodu je super. Jsou tu tři vrtulníky, mnoho medical aut, dvě letadla a jedno velké letadlo, které stěhuje vybavení bivaku. Takže to je naprosto v pořádku. Máme tu všechny bezpečnostní opatření. Ten závod se jede podle standardu FIA, takže máme i krabičky, které nás neustále sledují, takže když se něco stane, tak pomoc je velmi rychlá.
Již od začátku tu už bylo spousta nehod, hlavně teda motorkáři. Asi dva motorkáři jsou v nemocnici s nějakým horším zraněním. Včera zase byla nehoda auta a dost zlá. To auto vypadá dost šíleně, ale posádce se naštěstí nic vážného nestalo. Závod je poměrně nebezpečnej a musím říct, že je i trošku těžší než jsem čekal. Ale to vůbec nevadí, to k tomu patří včetně ranního vstávání, taky tu jsou fakt jednoduchý záchody i jednoduchý sprchy. Člověk tu postupně ztratí ten ostych. Je to tu podobný jako si pamatuji, když jsem začínal. I když v Jižní Americe, to taky bylo v takovém tom duchu, ale tady je to víc ten africký Dakar. Takový ten africký Dakar se vším všudy. Z hlediska toho dobrodružství, té výzvy, tak Saudská Arábie už asi nemá co víc nabídnout. Je to tam krásný, ale už se tam jezdí furt dokola. A je to tam furt stejný. Tady ta krajina v .Africe je tak krásná, rozmanitá. A ta atmosféra tady je taková jiná, taková vřelá. I od obyvatel a všech ostatních. Je to tady takový to přirozený prostředí.
Bivak je hodně navštěvovaný mnoha návštěvama. Třeba včera přijela na motorce nějaká paní, která se byla podívat v Mauretánii i v senegalském Dakaru. Taky tu jsou chlapi, motorkáři z Čech, co jedou až do Jižní Afriky a pak přes Saudskou Arábii a Irán, Irák zpátky potom domů. Mají před sebou ještě asi 40 000 kilometrů. A všichni jedou přes Dakar.
Je tady hodně motorkářů a různých skupinek a všichni míří do Dakaru. Ten Dakar je absolutní fenomén, a já jsem tam ještě nikdy nebyl! Já jsem nikdy nebyl ani v Mauretánii. A závodníci zde se diví: „Tys ještě nebyl v Mauretánii? Tos ještě nic nezažil!“ Tohle je prostě jediná superalternativa a já jsem si to chtěl prostě jednou zkusit. Ale to není nic proti Rally Dakar.
A co třeba duny – jsou tamní duny srovnatelné se Saudskou Arábií?
V Maroku byly etapy hrozně rychlé. Dunová pole, která jsme přejížděli nebyla až tak náročná. Nebyly pro nás fatální. Přeskákali jsme je docela dobře. Ale ukázalo se, že se v dunách dělá Lukášovi špatně, takže ten má k tomu velký respekt.
Když jsme přijeli poprvé do dun, tak se Lukáš odmlčel a pak jsem zjistil, že má co dělat aby mi neukázal obsah snídaně. Ale řešil to včera v medical centru, kde na to dostal nějaké prášky, co by mu měly pomoci. Takže to zvládneme. Navigačně je to ale hrozně těžký. Možná, že to je v některých ohledech i těžší než Rally Dakar. Ale to se asi tak nedá říct – těžší lehčí, to se těžko posuzuje. Tady v Maroku, když byly třeba ty etapy po kamenitých planinách, tak tam není vůbec rozeznatelná žádná stopa. Před námi projelo pár motorkářů a nic po nich nikde nezůstalo. Člověk jede, jako by tu trať otvíral. Je to i trochu nebezpečný, protože se po pláních jede ve vysokých rychlostech a není nic vidět. Ani díry či jiné překážky. A když se do nějaké jámy či díry, která nemusí být v roadbooku ani označena, trefíš tak to je dost nebezpečné. Ale to je s Rally Dakar furt srovnatelný. Ale v Mauretánii, to mě všichni varovali, že mauretánský duny jsou pověstný. Je to tam krásný, ale duny jsou jako nikde jinde na světě. Jsou strašně měkký a je překonat je strašně náročný. V Mauretánii se prostě rozhoduje závod!
A to nás již čeká zítra. Ráno přejíždíme hranici a pak to začne. V Mauretánii bude pět etap a pak dvě závěrečné etapy v Senegalu.
Už máte za sebou téměř polovinu závodu – pět etap ze dvanácti – jak závod zatím hodnotíš?
Jak jsem už říkal, je to malinko náročnější než jsem čekal. Jsou i poměrně dlouhý přejezdy, ale je fajn, že start je vždy někde u bivaku. Pořadatel se snaží přejezdy minimalizovat, kromě přejezdů hranic nebo když jsme se potřebovali ze severu Maroka dostat do pouště. Taky bylo náročné teplotní rozpětí. Hlavně na začátku, když jsme přejížděli pohoří Atlas asi ve 3 000 metrech, tak byla dost zima. Pro motorkáře to bylo strašně náročný. Pro naše mechaniky to je taky hrozně náročný, protože na autě dělají každý den až do rána. Obzvláště, když náš FAN Mover zůstal ve Španělsku a doteďka není opravený, takže tu máme jen jeden kamion a dodávku. Takže to zázemí je takový jednodušší a není to tak praktický na ty práce a o to pak ty práce trvají dýl. Asi ta největší změna, to nejtěžší pro nás je to, že na Rally Dakar jsme mohli využívat zázemí továrního týmu a tovární inženýry. Tady nemáme nic. Tady máme jen díly, které jsme nakoupili a to je vlastně všechno. Tady posádky běžně chodí po sousedech s tím, že: „Potřebuji takovejhle šroubek. Potřebuji takovýhle těsnění. Nemáte to někdo?“ Takhle přijde každý den hromada návštěv. Něco sháníme takto, něco u místních mechaniků nebo u obchodníků. Ta logistika je tu úplně jiná, je to mnohem náročnější celý to poskládat.
Na začátku jste měli řadu technických problémů. Dnes máte volný den, takže probíhá kontrola celého auta – bude vše vyřešeno?
Ne, není to vyřešeno. Naopak ta včerejší etapa byla absolutně extrémní, kdy jsme jeli přes 430 kilometrů téměř celou dobu na plnej plyn. To auto tedy jelo v extrémních otáčkách na maximální rychlost, kterou máme stanovenou na 170 km/h. A když jsme dojeli, tak jsme zjistili, že máme tu spodní lyžinu plnou motorového oleje, a doposud jsme nepřišli na to, co se vlastně stalo. Ale asi to bude mít souvislost s tím, že jsme dlouho jeli na plný plyn. Zatím jsme měli vodu v oleji, a to vždy značí velký průšvih. Ale naštěstí to způsoboval jen mezichladič. Ten kluci bajpásovali, ale zase nám chybí ten mezichladič, takže máme vyšší teplotu oleje než by bylo záhodno. Proto asi dochází k tomu úniku. Abych měl jistotu, tak toto ještě ověřuji u mechaniků i u inženýrů ve Španělsku, kteří mi to potvrdili.
Dneska máme volný den, takže se dělá kompletní rozborka auta. Kontroluje se spojka, brzdy i mnoho ostatních věcí. A řešíme kde co. Ať jsme na tu Mauretánii připravení. To že jsme zatím na druhém místě nic neznamená. Zatím ztrácíme 41 minut, hlavně kvůli navigaci ze začátku, když se v ní ještě Lukáš nedokázal zorientovat. Navigace je těžká a Lukáš přeci jenom stále získává zkušenosti.
Včera byly dohady kolem toho jestli jsi ji vyhrál etapu nebo ne. Nakonec jste vítězi etapy. Co se vlastně dělo, že byl kolem toho takový zmatek?
Tady loni měli pořadatelé systém navigace ERTF, což je stejné jako na Dakaru, ale protože s tím byly nějaké problémy, tak přešly na systém STELLA, což je španělský systém, který se používá třeba na Baja Aragon i jinde. Oba systémy jsou srovnatelné, ale bohužel mají i své mouchy. Nám se stalo, že když jsme přijeli jako první auto do zóny neutralizace a standardně se nám má rozsvítit odpočet času a my se můžeme občerstvit, dojít na WC, zchladit auto a když skončí odpočet jedeme dál. Takto to funguje všude, i na Rally Dakar. Ale my jsme včera přijeli do té zóny čas se nám neukázal. Měli jsme všechny body, tak jsem si myslel, že organizátoři neutralizaci zrušili. Nikdo jiný tam nebyl, ani nebylo koho se zeptat. V cíli jsme to okamžitě nahlásili, nahlásili jsme to i v cíli pracovníkům STELLY. Ti to šli říci na vedení závodu. Ti to nějak akceptovali a najednou se u nás objevila nějaká penalizace. Tak jsem tam naběhnul, byla z toho hádka i mezi nima samotnýma. Až nakonec pochopili, že pro nás to nebyla výhoda, když jsme nemohli zchladit auto ani se občerstvit. Takže nakonec nám to uznali a čas/penalizaci částečně odečetli. Odečetli nám těch 20 minut přestávky, ale dobu co jsme tam strávili nám stejně nevrátili. Ale to byli jen asi dvě nebo tři minuty.
Tušíš, co vás čeká v dalších etapách?
Zítra nás čeká už Mauretánie. Hodně těžkých dun, možná i může být i hodně kamení a k tomu je slíbena těžká navigace. Prý to mají být rozhodující etapy. Já se na Mauretánii těším, protože lidi, co tu jezdí už 10 nebo 15 let tak říkají, že Maroko je jak v Evropě. Ale když překročíš hranice do Mauretánie, tak seš najednou o 50 let, možná i o 100 let jinde. Tam nejsou žádné normální domy. Tam není elektřina. Tam není prostě nic. Tam se ocitneš v jiným století. Tak se na to hodně těšíme.
Zatím jsi s průběhem závodu a umístěním spokojen?
Zatím je to dobrý. Máme samozřejmě velkou radost z etapového vítězství, ale držíme se nohama při zemi. Zatím se toho zas tak moc neudálo. Bylo tam dost nebezpečných míst, ale zatím se nám auto v etapě nezastavilo. V okamžiku, kdy budeme muset něco řešit tam, tak ty časy začnou naskakovat.
Doufejme, že nám vydrží technika, že nebudeme bloudit a že všechno uchladíme. Protože tam bude větší horko. Bude to asi náročnější. Zatím bylo chladno, což je pro techniku lepší. Ale na jihu mohou být až čtyřicítky a to už může být nepříjemné.
A co nový navigátor jak se osvědčuje?
Je to samozřejmě jiný, on teprve získává zkušenosti a zjišťuje co je důležité více, a co méně. Nemá to ještě zažité, ale úžasně se zlepšuje!
Zatím veškerou ztrátu co máme je způsobeno blouděním a vynecháním jednoho bodu, který jsme těsně minuli, ale Lukáš si toho nevšiml. Nebo jsme projeli bodem, ten nám pípnul, ale dál už nic nevedlo tak, jak to bylo namalovaný. Vůbec jsme na to nemohli přijít, ale nakonec jsme se z toho nějak domotali a pokračovali. Ale chytli jsme tam ztrátu. V závodním tempu neztrácíme, ale občas narazíme na nějaký navigační problém.
Teď v Mauretánii to bude dost nepříjemný, protože jedeme jako první, takže otevíráme etapu.
Do zítřejší etapy s námi pojede i Stéphane Peterhansel, který si to sem jede užít a bude předávat zkušenosti mladým motorkářům a nadšencům. Přijel si to zem užít jako čestný host. A koneckonců si sem asi jede i odpočinout a užít atmosféru.
Děkuji za rozhovor a přejeme vám hodně štěstí i málo bloudění!
Fotografie tentokrát poskytl tým Ultimate Dakar Racing Team – UltimateDakar.cz a Facebook Africa Eco Race.
