Petr Angelo Vlček rozený Pardubák žijící v Mount Pleasant v Jižní Karolíně v USA, jel Dakar již třikrát a třikrát také dojel do cíle. První motocykl dostal v 15. letech a byl jím tehdy známý a oblíbený Simson 50 ccm. Od 17. let jezdil krátkou dobu na ČZ 175, ale o tři roky později se odstěhoval do USA. Tam motocykly střídal častěji. Roku 2010 získal KTM 990 a Hondu XR 250 a začal s ní jezdit po lesních cestách a o tři roky později absolvoval svůj první závod. V roce 2015 se jel podívat do jižní Ameriky, jak jede Ondřej Klymčiw svůj první Dakar. A do Dakaru se zamiloval! Chtěl se stát jeho součástí! S Ondřejovou pomocí začal více trénovat i více jezdit. Zúčastnil se závodů FIM v Evropě a roku 2017 se postavil na svůj první Dakar. A také dojel. Poprvé obsadil 68. místo, což v následujících dvou Dakarech vylepšil na 47. pozici. Ve svém příštím startu se postaví na start v nejtěžší kategorii Malle Moto (Original by Motul), ve které jezdci jedou bez podpory týmu a s velmi omezeným množstvím náhradních dílů. Prostě co si neudělají, to nemají.
Proč Ti říkají Anděl (Angelo)?
Když jsme přišli s kamarády do Ameriky, tak já jsem uměl nejlépe anglicky, a proto jsem je vždycky tahal z bryndy. Naši američtí přátelé navíc neuměli vyslovit moje jméno, tak mi začali říkat Angelo a já jsem si to později i přidal do jména.
Jak jsi se dostal k Ondrovi?
S Ondrou máme společného kamaráda Václava Růžičku. Ondra s ním jezdil po Americe, a protože se rozhodli, že by si motorky nechali v Americe a za rok se sem vrátili zase někam jet, tak mi Václav zavolal, jestli si je nemohou nechat u mě. No a když je k nám dovezli, tak jsem se s Ondrou seznámil.
Ty jsi v Americe a Ondra v Čechách – není to trochu problém?
Není, jsme spolu neustále v kontaktu přes Facebook či WhatsApp, a když to jde, tak se navštěvujeme.
S Ondrou jezdíš jen na Dakar?
S Ondrou jsme jeli i několik dalších závodů a také jsem s ním v Řecku trénoval.
Je velký rozdíl mezi závody v USA a Evropě? V délce či náročnosti tratě.
Samozřejmě je trochu rozdíl v terénu, ale důležitá je navigace a ta je stejná nebo hodně podobná. V USA je s takovýmto závoděním problém, protože to nikdo nepojistí. Trať se vytyčí a hned po závodě se zruší a už na ni nikdo nesmí. Tady se jezdí spíše endura. Navigační závody jezdíme v Mexiku.
Proč jsi vůbec odjel do USA? Jel jsi sám?
Když mi bylo dvacet jel jsem do Ameriky pracovat, abych si vydělal na byt. Něco jsem vydělal, něco utratil, a protože jsem měl málo, tak jsem si pobyt několikrát prodloužil až jsem nakonec zůstal.
Jaké disciplíny jezdíš v USA?
V USA se jezdí hlavně endura a kros, navigační závody v Mexiku. Ale Mexiko je daleko, takže dostat tam techniku je drahé. Ale zase se tam potkáš i se známými dakarskými jezdci jako třeba Ricky Brabec nebo Skyler Howes a dalšími.
Ty na motocyklu nejezdíš jen závody. Kam všude jezdíš? A který motocykl máš nejoblíbenější?
Mě motorky prostě baví! Ale teď moc nejezdím – není čas. Příprava na rallye Dakar je celoroční zápřah – 4x týdně fitko a 1x týdně motorka. Když je čas i víc.
Pokud myslíš krosku, tak první jsem si koupil v 36 letech. Dnes je moje nejoblíbenější KTM 350 a vůbec krosky jen KTM. A vždy jen čtyřtakt. Nikdy jsem neměl dvoutaktní krosku, i když jeden závod jsem na zapůjčeném dvoutaktu také odjel, protože se mi nechtělo tahat přes celou Ameriku moji motorku.
Kolik typů motocyklů jsi už asi jezdil? A který je ten, co tě přivedl na závodní dráhu?
To přesně nevím. Můj první byl Simson 50 ccm Enduro, který jsem si ještě upravil. Potom třeba ČZ 175 „prase“, v Americe to byla silniční Yamaha 600, potom jsem si z dílů ze šrotiště postavil chopper Kawasaki. Jezdil jsem i nějaké další typy, ale oblíbil jsem si KTM 990.
Pamatuješ se na svůj první závod?
To byl v enduru v Delaware v Pensylvánii, kde jsem skončil ve své kategorii třetí.
Proč jsi se pro Dakar 2020 rozhodl právě asi pro nejtěžší disciplínu Malle Moto? A jaký sis stanovil cíl?
Je to nová výzva. Je to návrat k původní myšlence Dakaru. Chci si to zkusit a chci na vlastní kůži vidět ten rozdíl. Dakar jsem jel již třikrát a dvakrát jsem skončil 47. Letos bych chtěl skončit co nejlépe, co to půjde. Můj cíl v kategorii Malle Moto je TOP3. Je to asi můj poslední Dakar…
Co bude pro nastávající ročník Dakaru asi nejnáročnější?
Střídání denních teplot. Ve dne organizátoři říkají že bude až 40 °C a v noci má být pod nulou. Na motorce je nemožné mít oblečení na toto střídání teplot. Tentokrát bude také dlouhá poslední etapa, ze 447 km bude 374 km závodních, takže se tam dá ještě leccos ztratit nebo získat. Vítěz tak může být znám až v poslední etapě!
Již mnoho let žiješ v USA, ale mluvíš stále perfektně česky – vy mluvíte doma česky?
Moje žena je Američanka, takže doma česky nemluvíme, ale mám tu spoustu kámošů, se kterými česky mluvíme. A rodný jazyk se prostě nemůže zapomenout!
Tvoje manželka je fotografka, sice v trochu jiné disciplíně, ale neláká jí také fotit na Dakaru? Fotí tě někdy? Jezdí na Dakar s Tebou?
Tak ji baví fotit hlavně ptáky. Řvoucí motorky a auta by se jí asi moc nelíbily. Na Dakaru se mnou byla v roce 2018 v Argentině v cíli. Ale ona její přítomnost rozptyluje, i když není u mě, tak vím, že tu je a jedu opatrněji.
Blíží se Vánoce, tak se na závěr ještě zeptám, jestli je u vás slavíte, a případně jak?
Vánoce v Čechách se slaví obdobně jako slavíme tady, ale v Čechách bývaly za mlada Vánoce hezčí. Býval sníh a ten tu chybí. Sice za přírodním sněhem jezdíme do Colorada, ale kolem domu na Vánoce není. Zde byl sníh za tu dobu, co tu jsem, jen dvakrát. A taky dárky rozbalujeme až 25. ráno. Duch Vánoc je ale podobný.
Na Vánoce v Čechách dodnes rád vzpomínám…
Děkuji za rozhovor, a přeji Ti zdárný průběh Dakaru! Prostě v lednu až na bednu!
PS: Snad se tam potkáme…