Tento příspěvek navazuje na předchozí článek s našimi zkušenostmi se Suzuki Vitarou.
Jízdní vlastnosti
O jízdních vlastnostech moc psát nebudu, protože ty jsou fakt velmi dobré. Vůz se v zatáčkách moc nenaklání, přední sedačky jsou pohodlné výškově stavitelné a vyhřívané. Průjezdnost v běžném terénu je na SUV také velmi dobrá. Pohon 4×4 se sice zapíná sám, avšak je mnohem jednodušší, když nenecháte zapnutí pohonu 4×4 na automatice a zapnete si ho včas sami. Na strmých svazích se totiž častokrát zapínal až po prokluzu kol a ve strmějších a nerovných svazích nebo na svazích s prašným či kluzkým povrchem bylo někdy již pozdě a nepovedlo se vyjet. Zato když jsme ho aktivovali včas, nebýval s vyjetím problém a Vitara jezdila bez problémů. Na asfaltových cestách problém nenastal nikdy.
Kromě režimu 4×4 Snow má Vitara ještě tlačítko Lock, což je uzávěrka diferenciálu. Podle manuálu je určena pro vyproštění ze sněhu, bláta nebo písku, ale lepší je vůbec nezapadnout, takže i toto tlačítko je vhodné použít preventivně. Použít ho lze až do rychlosti 60 km/h. Při jejím překročení se vypne. Ale využití uzamknutí diferenciálu dává obvykle smysl při mnohem nižších rychlostech. A hlavně v terénu, kde dochází k prokluzu jednotlivých kol, například v blátě či jemném písku, a dochází tak ke ztrátě kontaktu kol s terénem a odlehčené kolo by se mohlo roztočit. S funkcí Lock i když je jedno kolo ve vzduchu, Vitara jede dál.
Tato generace Vitary má sice samonosnou karoserii, ale ta je dostatečně tuhá a při jízdě terénem nedochází ke kroucení vozu. Jediným problémem tak je světlá výška 185 mm, která by klidně mohla být i větší. Proto je potřeba dávat pozor třeba na vyjeté hluboké koleje nebo hluboký sesedlý sníh, na kterém je možné zůstat viset.
My tedy ve Vitaře, pokud jedeme v terénu, jedeme obvykle pouze ve dvou, což je v pohodě. Ale ukázalo se, že pokud vzadu ještě někdo sedí, není pro něho průjezd terénem s výmoly až tak pohodlný jako vpředu. Pokud nevěříte, že to vzadu „drncá“ mnohem více, zkuste se projet po louce. Ne po cestě, ale normálně přes drny. Nevěřil jsem tomu, domníval jsem se, že při plném zavazadlovém prostoru to nebude tak výrazné, tak jsem si to vyzkoušel. A nyní to mohu potvrdit. Těm vzadu to v rozbitém terénu opravdu nezávidím.
Bez ohledu na pohodlí je ale průjezdnost terénem velmi dobrá. Zastavil nás jen sypký hluboký písek nebo hluboké výmoly, kdy hrozilo sednutí na spodek vozu.
Když jezdíme ve dvou, tak se Vitara nadmíru osvědčila.
Spotřeba
Hybridní motor je na spotřebě celkem znát, protože v zimě jsme s ní jezdili za 6,5 l/100 km, v létě za cca 5,7 – 5,8 l/100 km podle terénu a rychlosti. V terénu a při zapnutém pohonu 4×4 případně i s Lock si vzala i přes 7 litrů, ale takové úseky zas nejezdíme často a nebývají dlouhé. Když už jsem u hybridního ústrojí, tak k němu je ještě v manuálu uvedeno, že při nižší teplotě, než je -35 °C se musí nejdříve vnitřek vozu, ve kterém je pod sedadlem spolujezdce uložena baterie, vyhřát a teplota zvýšit, aby se baterie ohřála na vyšší teplotu. Jinak vůz nenastartuje. Letošní zima byla sice u nás v Podkrkonoší i s mnoha mrazivými dny, kdy teplota na poměrně dlouhou dobu klesla pod -20 °C, ale problém se startováním nenastal.
O spotřebě informuje jeden z panelů palubního počítače, kde je uvedena průměrná spotřeba na 100 km, ale okamžitá spotřeba je zobrazena hezkým barevným vodorovným grafem, ze kterého poznáte jen jestli je spotřeba vyšší nebo nižší než průměrná. Skutečnou aktuální spotřebu v litrech z něho nepoznáte, ale je tam možné v grafu vidět spotřebu za posledních 5, 10 nebo 15 minut jízdy.
Ještě doplním, že Vitara má nádrž o objemu 47 litrů.
Ještě pár postřehů
A ještě mě několik věcí na vozidle překvapilo. Jsou to například hlavní světlomety, které jsou LEDkové a svítí velmi pěkně – proč ale nejsou LEDkové i například blikače nebo světla do mlhy? Když rozsvítíte přední mlhovky, tak se před vozidlem objeví žluté světlo neLEDkových žárovek. Pod hlavními světlomety je takový modravý proužek, ani bych se nedivil, kdyby tam jednou byl LEDkový blikač.
Nebo mapy v palubním počítači – ty byly již při koupi opravdu hodně zastaralé. Například u sjezdu z dálnice u Poděbrad stále není v mapách kruhový objezd, který tam již mnoho let stojí a v jiných mapách samozřejmě dávno je. A takových míst najdete mnohem více, ale protože tímto místem projíždíme pravidelně, tak vím, že ten kruhový objezd tam je už opravdu dost dlouho. A navíc proč si nemohu aktualizovat mapy sám?
V manuálu k informačnímu systému auta na straně 55 manuálu je sice v části 8.15 Aktualizace dat mapy napsáno: „Pro informace o aktualizaci dat mapy se obraťte na webové stránky www.suzuki-slda.com. Můžete aktualizovat data mapy nahráním nové mapy do zařízení z karty SD.“ Když se na uvedené stránky podíváte, zjistíte, že to pro Evropu ale nejde:
Takže tato informace v manuálu není pravdivá a mapy Evropy z tohoto webu aktualizovat nelze. Na aktualizace jsme se proto zeptali přímo dovozce Suzuki CZ, který odpověděl: „Aktualizace se provádí výměnou SD karty v SLDA jednotce. Novou kartu je možno zakoupit u všech autorizovaných servisů Suzuki.“ A kolik že ta karta stojí? „Orientační cena je kolem 8 000 Kč, na přesnou cenu se prosím informujete v naší autorizované servisní síti.“ Ještě máte zájem? My tedy ne!
A proč jsou s novým vozidlem dodávány staré mapy? Dodání takto starých mapových podkladů s novým vozem je spíše na reklamaci, nebo ne? „Dále prosím přijměte informaci, že mapové podklady ve Vašem voze jsou z roku 2019 a to z toho důvodu, že Vaše vozidlo bylo vyrobeno v únoru 2020 tedy před koncem fiskálního roku. Mapa za rok 2020 je dostupná po 1.4.2020 a obdobně SD karta pro rok 2021 je dostupná po 1.4.2021.“ Takže nezáleží na datu zakoupení vozu, ale na datu jeho sjetí z výrobní linky. Ovšem podle chybějícího kruhového objezdu u Poděbrad jsou mapy ještě mnohem starší nebo dost nepřesné. A víte proč? „Připouštím, že navigační podklady pro navigační funkce SLDA zařízení nejsou dostatečně podrobné zejména na venkově či méně obydlených oblastech, nicméně je třeba mít na paměti, že kapacita SD karty obsahující navigační podklady není neomezená, neboť navigační podklady obsahují celou Evropu, a proto je podrobnost map výsledek kompromisu.“ Takže Poděbrady jsou méně obydlená oblast… anebo venkov… Mapy jsou prostě vyhozené peníze…
Poznámka: Výše uvedené citace jsou z emailové korespondence s pracovníkem Oddělení poprodejních služeb, MAGYAR SUZUKI CORPORATION Ltd., branch office Czech Republic, U Průhonu 1079/40, Praha 7.
Palubní počítač lze také propojit s chytrým telefonem, ale ne vždy je to zcela jednoduché. Mnohdy se mobil s Vitarou nedokáže propojit. Může se zdát, že řešení je jednoduché – vypojit a zapojit kabel nebo restartovat mobil. To ale mnohdy stejně nijak nepomůže. Po našem poměrně dlouhém zjišťování způsobu řešení problému jsme přišli na jediný spolehlivý možný způsob opravy, a to vypnout motor a znovu nastartovat. Toto řešení ale není zrovna ideální, protože například když jedete podle navigace v mobilu, neboť jak píši výše navigace ve vozidle byla již při dodání dost zastaralá, sjedete z dálnice třeba na benzínku nebo někam na oběd, tak při odjezdu, zatímco se řidič věnuje odjezdu, tak spolujezdec mezitím propojuje mobil s Vitarou. Ejhle, ono se to nepovedlo! Nebo spojení vypadlo během jízdy? Jste třeba na dálnici nebo na silnici, kde se nedá zastavit a řidič prakticky neví kudy jet nebo na kterém sjezdu dálnici opustit. Protože jsou místa, kde se prostě zastavit nedá. A i když už se povede mobil propojit, ne vždy je vyhráno. Několikrát se nám stalo, že při používání navigace, například Mapy.cz, se zobrazování polohy auta na palubním počítači zasekne a opět nevíte co se děje a kudy kam. Přitom na mobilu aplikace běží dál v pořádku a když odpojíte mobil od auta, tak navigace stále pokračuje tak, jak je od ní očekáváno. Zamrzáni navigace je hlavně ve velkých a neznámých městech dost nepříjemné a může být i nebezpečné. A to nemluvím o zbytečném bloudění. Asi je tedy jasné, na kterém zařízení je problém… Testováno s telefonem iPhone 11 Pro Max.
Kromě zmíněného systému CarPlay používaného iPhonem je vůz ještě vybaven komunikací přes aplikaci Android Auto a MirrorLink. MirrorLink se nám zprovoznit nepodařilo. V Google Play je sice celá řada aplikací pro MirrorLink, ale najít takovou která funguje je problém. Poslední možností je aplikace Android Auto. Zatím sice není pro naši zemi oficiálně přístupná, ale i tak ji lze stáhnout a instalovat. Dokonce komunikuje v českém jazyce. Ovšem až do verze 6.3.611323 aplikace s Vitarou moc nefungovala a komunikovat s vozem se jí příliš nechtělo. Ale od uvedené verze je najednou vše jinak a aplikace funguje a zatím se zdá, že i bez problémů. A navíc byla do aplikace přidána i mapová aplikace mapy.cz, takže problém s originálními mapami byl nejspíše vyřešen. Jak se tato kombinace osvědčí uvidíme později, až s tím něco najedeme.
Během testování se nám osvědčil stojánek na mobil z Alliexpresu narvaný do výdechu vzduchu a navigace v mobilu. Je to spolehlivé a funkční řešení, které vás nenechá ve štychu, když navigaci nejvíce potřebujete. Jen ten mobil vedle obrazovky palubního počítače vypadá dost zvláštně. U japonského vozu, byť vyrobeného v Maďarsku, bych něco podobného neočekával… Vždyť je 21. století!
Samostatné propojení telefonu přes bluetooth pro telefonování funguje dobře. Pokud tedy nemáte v mobilu dvě SIM karty a zároveň nemáte nastavenou preferovanou SIM kartu pro odchozí hovory. Když nemáte zvolenou preferovanou SIM kartu, tak se výzvy k výběru SIM karty pro volaní nedočkáte na displeji vozu, ale na mobilu, a tak si za jízdy nezavoláte. Pokud tedy nebudete brát do ruky mobilní telefon. Máte-li však jednu kartu vybránu jako preferovanou nebo jen jednu SIM kartu v mobilu, tak to funguje spolehlivě.
Na všechno se dá zvyknout. Koneckonců nic jiného nezbývá…
Závěr
Co říci na závěr? Celkově jsme s Vitarou spokojeni. Ale jak jsem už psal – delší trasy jezdíme obvykle ve dvou a pro dva je pohodlná. A vejdeme se i s našimi zavazadly. Nedovedu si představit, že bychom v ní jezdili, hlavně delší trasy, ve více lidech i se zavazadly. Pro dva je ideální. Čtyři s malými zavazadly ještě také. Rodinu se zavazadly na týdenní dovolenou si v ní ale představit nedovedu.