Celou sobotu 18. června 2022 v Kosicích nedaleko Chlumce nad Cidlinou Ondra Klymčiw se svým týmem rozdával radost svým fanouškům.

Když se Ondřej Klymčiw a Petr Angelo Vlček vrátili ze svého společného Dakaru se Škodovkou, shodli se na tom, že: „Bylo to obrovský dobrodružství!“ Sobotní jízdy s Ondrou zase byly obrovským dobrodružstvím pro jeho spolujezdce! I několik spolujezdkyň našlo odvahu se s Ondrou svézt!

Ondra fanoušky vozil po trati dlouhé něco přes osm kilometrů a uháněl s nimi rychlostí i více než 110 km/h! Trať začínala třešňovou alejí a byly na ní tři delší rovinky s řadou mírných oblouků a dvěma ostrými zatáčkami a v polovině ještě jeden obrat. A protože Ondra jezdil rychle, zbyl čas i na svezení příchozích fanoušků, kteří nebyli předem objednáni a původně se jen přišli s Ondrou pozdravit a popovídat.

Dvou fanoušků jsem se po jízdě zeptal, jak se jim s Ondrou jelo?

Nejprve Martin Jeřábek:

Konečně se zadařilo a dneska jsem si mohl odškrtnout další jízdu v dakarským speciálu. S Ondrou jsem ještě nejel. Sedám do Šade a zapínám interkom. Jak je Ondřeje zvykem, tak si hned do mě musí rejpnout. Na tyhle jeho narážky už jsem si zvykl.

Vyrážíme na 10 minutovou jízdu po polňačce. Je fajn pozorovat, jak se škodovka v terénu chová a jak ji Ondra s teamem dotáhli k dokonalosti. Děkuji Ondrovi za svezení a pokec během jízdy. Doufám, že příště s Šade pořádně zatopí a dotáhne to na tu bednu. Ještě bych chtěl poděkovat kamarádce Verče, která kvůli dětem nemohla přijet a jízdu mně přenechala.

No a co by to bylo za jízdy, kdyby situace nevyužila Hana Blažková:

Jaké zážitky si ze soboty odnášíš?

Byl to hodně horký den, plný zážitků. Pro mne hlavně neplánované svezení s Ondrou, ale i vyprávění Ondry v průběhu dne bylo fajn. Ondra trpělivě odpovídal na všetečné otázky fanoušků. Hodně naznačil co plánuje, i když v podstatě nic moc neprozradil…

Nakonec se promítal jeho dokument Dakar mě změnil. Sice jsem ho už viděla už v Karlíně, ale i tak mě znovu dojaly některé záběry. Doporučuji shlédnout…

Jak jízda probíhala?

Tak je to stejné, prostě kukla, helma nasedneš, připoutáš se a těšíš se až zaburácí motor… a jede se!

A byla trať dost dlouhá nebo bys jela i dál?

Jasně, že bych jela i dál. O tom není pochyb.

Ptát se zrovna tebe, jestli ses nebála je asi zbytečné…

Nebála! Přece si sedám vedle někoho, kdo to umí a věřím mu!

Jak se Ti do Škodovky nastupovalo? Do některých závodních vozů není jednoduché se dostat přes ochranný rám…

To mě překvapilo, ale šlo to dobře. I sedačky má Ondra mnohem pohodlnější než ostatní…

A co po jízdě, předpokládám, že se ti z auta zase nechtělo…

Předpokládáš správně! Ale vzhledem k horku mi stačilo těch asi deset minut. Přece jen nejsem zvyklá na vedro jako Ondra z pouště. Jinak bych si to klidně prodloužila…

A kdo vydržel až do večera, mohl shlédnout film Dakar mě změnil, jehož premiéru jsme shlédli v pražském karlínském divadle. Po filmu ještě poslední povídání nejen o shlédnutém filmu a i ti poslední fanoušci se, ač neradi, postupně rozjížděli domů. S sebou si odváželi mnoho zážitků! A mnozí z nich navíc i nějaké to tričko, mikinu, kšiltovku, hrnek či samolepky! A při odjezdu se Ondry ptali:

„Tak Ondro, kdy zase příště?“