Od posledního rozhovoru s Matějem Ouředníčkem uběhly již téměř čtyři roky, a tak přišel čas si s ním opět popovídat.
Co se u Tebe za tu dobu změnilo? Kromě toho, že jsi hodně vyrostl a přeskočil jsi z Racer Buggy 125 rovnou do juniorky?
Za ty čtyři roky se toho zas tak moc nezměnilo. Tedy kromě změny buggy a školy. Ze základní školy jsem přešel na gymnázium. V Racer Buggy 250 jsem sice několik závodů odjel, ale nebylo jich moc, protože i závody byly dost omezené kvůli Covidu.
Co Tě vedlo k tomu Racer Buggy 250 v podstatě vynechat?
Z Racer Buggy 125 jsem tak nějak vyrostl. Byl jsem již moc vysoký a už jsem se do ní zkrátka nevešel. Racer Buggy 250 není zas o tolik větší a navíc mi ani tak úplně nesedla. Takže jsem i z této buggy vyrostl.
Jak je to velký skok z Racer Buggy 125 do Junior Buggy? Nárůst výkonu i rozměrů buginy je poměrně značný…
Skok to byl poměrně velký, ale na všechno si zvykám a líbí se mi to. A mám tam i dost místa!
Loni jsi ji testoval – jak se Ti s ní jezdí?
Když jsem byl minulý rok s juniorkou na mém prvním závodě a poprvé se projížděl s tak velkou buginou, hned jsem pocítil neskutečný rozdíl! Závod jsem si samozřejmě moc užil! A to i přes ten fakt, že jsem skončil druhý… ze dvou.
Už nějakou dobu jezdíš, vzpomněl bys si na nejhezčí zážitek v depu či při závodě, a naopak na okamžik, na který bys nejraději zapomněl?
Z depa i ze závodu samotného mám mnoho převážně dobrých zážitků, ale nejraději vzpomínám na mou výhru v Humpolci v roce 2017. Já jsem vyhrál v Humpolci a zároveň i taťka v Maroku! Nejraději bych zapomněl na crash v Dolním Bousově, po kterém jsem skončil v nemocnici.
Když jsme s Tebou mluvili naposledy na podzim v Humpolci na Setkání mistrů 2022, uvažovali jste o výměně buginy, jak to dopadlo? S čím budeš jezdit letos?
Ve Filipově (pozn. Filip Duřt) bugině se mi jelo nádherně a rád bych s ní jezdil i nadále, ale i na ni jsem bohužel moc vysoký. Letos mě tak nejspíš uvidíte ve stejné bugině jako minulý rok.
Ve kterých závodech letos pojedeš?
Ještě uvidíme, ale chtěli bychom odjet celý seriál Mezinárodního mistrovství České republiky, nějakou tu Radeč a Mezinárodní mistrovství Moravy.
Autokros je krásný, ale zabere spoustu času. Zbývá Ti ještě nějaký čas na další aktivity a školu?
Samozřejmě! Autokros je sice časově velice náročný, ale mám dost času na školu i na nějaké ty další aktivity. Již šest let hraji na kytaru a ta se mi s autokrosem nikdy nekryla.
A co spolužáci, fandí Ti? A kdo Ti fandí víc – spolužačky nebo spolužáci?
Spolužáci mi doufám fandí! Tipuji, že mi asi více fandí kluci než holky.
Tvoje plány na Dakar 2029 stále platí?
Na Dakar bych se rozhodně podívat chtěl! A samozřejmě z pozice pilota! S taťkou doufáme, že bych mohl jet v roce 2029. S třídou zatím uvidíme, podle toho z čeho bude na výběr. Pokud zůstanou stejné třídy jako dosud, určitě bych chtěl osedlat T1+.
Jistě jsi sledoval i letošní ročník Dakaru, co si myslíš o náročnosti trati a komu jsi fandil nejvíc?
Trať byla podle mého názoru hodně náročná. Nejvíc jsem fandil Nasseru Al-Attiyahovi a z Čechů Aleši Lopraisovi, kterému se bohužel přihodila nešťastná událost…
Jak vidíš budoucnost motoristického sportu? Myslíš že do roku 2029 vydrží spalovací motory v plné síle?
Doufám, že se autokrosu v Čechách bude dařit a spalovací motory ještě neodejdou do propadliště dějin… Nedovedu si představit, že by zmizelo klasické burácení motorů. Ale kdo ví…
Děkuji za rozhovor a hodně štěstí do sezóny!
