S Ollie se občas někde potkáváme. Letos to bylo zatím jen na besedách v Novém Bydžově a v Chlumci nad Cidlinou, ale i tak jsme si stačili trochu popovídat a letošním ročníku Dakaru.
Tvoje první letošní podakarská beseda byla v Novém Bydžově. Všichni asi tušíme, proč jsi se vydala na první podakarskou besedu vydala právě tam. Jak se osvědčil Filip Bajor z SŠTŘ Nový Bydžov?
Sama jsem byla až překvapená jak Filip, ač je vlastně žák, kterého jsme vytáhli ze školních lavic, byl plnohodnotným mechanikem na Dakaru. Je to kluk, který prostě umí a nebojí se sáhnout na práci a ví co má dělat. Dokonce když dodělal naše auta, tak šel pomáhat dalším týmům ať to byli citroni s autem nebo jezdci na čtyřkolkách. Polovině depa svařoval poškozené komponenty.
Dávali jste mu i samostatnou práci?
Byl plnohodnotným členem týmu, a hlavně byl samostatný, což je u takhle mladého kluka, je mu teprve jednadvacet, a on opravdu věděl co má dělat. Je vidět, že mají na škole dobré praxe a k tomu i dobré učitele. Ta samostatnost tam prostě je.
A co pan učitel Tomáš Hovorka?
Pan učitel fungoval i jako mechanik, ale hlavně jako rádce, aby Filip měl někoho nad sebou – nějakého pedagoga. Přeci jenom jel přes školství, tak musela být dodržena určitá pravidla. V podstatě jel jako dozor, ale Filip to vůbec nepotřeboval.
Jak bys charakterizovala letošní Dakar?
Extrém! Strašný počasí! A to počasí udělalo Dakaru strašně jinou tvář, než jsem zvyklá a byla jsem překvapená, jak to bylo náročné i v kategorii classic. Classici každým rokem přitvrzují. Letos to byl teprve jejich třetí ročník, a zatím byl nejtěžší co jsem viděla a zažila!
V Saudské Arábii prší asi tak dvakrát do roka, ale letos byly přívalové deště. Pršelo nám celý týden, takže se, podle mínění místních, vypršelo na deset let dopředu! Kvůli tomu se museli měnit, rušit nebo přesouvat etapy (trasy) i depa.
Jak organizátor zvládal tyto náhlé změny?
Organizátor je velmi agilní. Z hodiny na hodinu nás dokázali přesunout z jednoho depa do druhého, aniž bychom si toho většinou tak nějak všimli. Kromě toho, že jsme denně najížděli strašný porce kilometrů. Hlavně na přejezdech. Když jsme přijeli do náhradního depa, tak občas nebylo plnohodnotně dostavěné, ale během pár hodin ho dodělali.
Měli jste dostatek oblečení? V deštích a mokru byla asi větší spotřeba…
Tak já jsem si s sebou vezla kraťasy a jedny teplé tepláky a v těch jsem nakonec byla celou dobu, takže jsem si připadala jako bezdomovec. Po týdnu ty věci už byly hodně špinavé… Neměla jsem s sebou holínky, ale jenom kroksy, kterými ale voda i bahno protékalo, což bylo fajn. Teplé oblečení jsem měla hlavně do auta, protože si pamatuji dlouhé přesuny na čtyřkolce, jaká mi při nich byla strašná zima. Měla jsem s sebou i vytápění do bot, takže jsem si na přejezd přilepila vytápěné polštářky na palce na nohy a mi zima nebyla! Což se ukázalo jako dobrý tah a půjčoval si je i navigátor.
Takže nakonec bez problémů?
Já jo, ale klukům v Toyotě byla zima! Ale to jsou kluci a ti to nijak zvlášť neřeší.
Nakonec jste jeli do tepla…
To jsme si říkali všichni. Přesto jsem ale do ATECO propašovala přímotop. Kluci se mi nejdříve smáli, proč to beru, že to je zbytečná zátěž. No a pak jsme ho využívali po celou dobu závodu! Všichni jsme seděli v obytné části ATECO, byli jsme tam nasardinkovaný a prostě jsme tam seděli, koukali na filmy a ohřívali se!
Který den hodnotíš jako nejhorší?
No hele, já to tak nevnímám. Jsem nastavená tak, že chci dojet do cíle. Jakoukoliv etapu chci prostě zdolat a jestli bude déšť a zima a voda a nepřízeň počasí, tak mě to nezajímá, protože jsem sportovec a chci dojet do toho cíle! Takže jsem neměla nejhorší den.
A nejlepší den máš? Třeba dojezd do cíle…
No jasně! Když mi dali toho beduína, tu plaketu, tak to byl ten nejhezčí zážitek! A když jsem viděla překvapeného navigátora, který nejprve nechápal, co se děje, proč to dostává. Já jsem mu totiž předem neřekla, že jsme třetí v kategorii H0 a on to nevěděl.
Jak přežil Samík Dakar? Museli jste řešit hodně problémů?
Neřešili jsme skoro nic, kromě palivového systému, když se nám ucpal odfukovací ventil. Ten se údajně zalepil prachem a nádrž se natlakovala a praskla. Taky jsme vyměnili převodovku, ta už prostě byla unavená – jela už druhý Dakar. Ale na to jsme byli připraveni a věděli jsme, že ji budeme vyměňovat. Překvapilo mě, že vydržela tak dlouho a měnili jsme ji až v závěru Dakaru.
Jinak se dělala jen běžná údržba jako je olej, odešlo nám spojkové lanko. Taky to byl Samíkův druhý Dakar. Ale to jsme všechno věděli předem. Moc problémů s ním jinak nebylo, i když jsem ho pořád ničila. Občas jsem i něco urazila… Například jsem urazila paknu, a pak jsme etapu dojížděli jen na lisťákách bez tlumičů.
Budete na Suzuce pro příští rok ještě něco upravovat?
Asi jo, asi bych tam dala větší kola a už bych tam dala větší motor – tu 1,6, kdybych jela se Samuraiem. Díky listovým pérům by přesto zůstal stále v kategorii H0. Což je výhoda.
Ale zase na druhou stranu není moc fér, když jedeš v týhletý kategorii s tak silným motorem. Takže bych tam motor možná nechala, ale dala bych určitě větší kola.
Takže příští rok zase se Samuraiem?
Ne. Samuraie bych chtěla pronajmout, kdyby chtěl někdo z fanoušků zažít, co je to rally Dakar a chtěl by si to zkusit v týhletý malorážce, tak určitě ho ráda pronajmu. Já sama ještě nevím, co bude příští rok, ale budu spíš jako dozor a manažer týmu a chtěla bych se věnovat stavbě kamionu.
A s ním bys chtěla již na příští Dakar nebo až někdy později?
Do budoucna. Kamion se nedá postavit takhle rychle a nechci to uspěchat. Já si to chci užít a nechci být v poklusu.
Budete si ho stavět sami nebo si ho necháte postavit?
Bude nám ho stavět zase odborná škola SŠTŘ v Novém Bydžově.
A co to bude za kamion?
Uvidíme. Letos je 70. výročí LIAZky, ale jestli pojedeme LIAZKou, Tatrou nebo pojedeme nějakým DAFem se ještě uvidí. Zatím jsme ještě v jednání s několika stranami. Já bych chtěla LIAZku, protože to je české auto. Nádherný auto. Já to auto miluju! Ale jak to dopadne, to zatím vůbec nevím…
A kdy s ním tedy plánujete vyjet?
Do tří let určitě!
V kabině kamionu ale sedíte tři…
To jsou zatím velké otazníky. Nemohu to vyzradit všechno najednou! Ale já určitě nebudu řídit, protože na to nemám řidičák.
Účast v hlavní kategorii neplánujete?
Určitě do budoucna jo, ale zatím ještě ne, protože ty classiky prostě miluju! Líbí se mi ten princip toho závodu. Líbí se mi stará auta, ty lidi a ještě tam není taková řevnivost jako v hlavním závodě.
A v jaké kategorii?
Přemýšlela jsem nad tím a ve své podstatě by mě strašně lákala ta čtyřkolka. Protože tam to je vydřený, kdo jede na motorce nebo čtyřkolce, tak to je prostě kabrňák! Ale třeba to bude v autě…
Ale čtyřkolek nyní jezdí poměrně málo…
Pořadatelé si to ale dělají sami, protože pro čtyřkolky dělají strašně těžké tratě. Ty kameny pro čtyřkolky prostě nejsou. A když jedeš týden, deset dní v kamenolomu, tak to opravdu bolí.
Děkuji za rozhovor a hodně štěstí v dalších Dakarech! A jsem zvědav v jaké pozici Tě za rok uvidíme.
