Tak dneska trochu jinak, respektive ne vždy píšeme jen o motosportu. Tentokrát opět zážitek na vlastní kůži i vlastním objektivem, ale z trochu jiné oblasti.

V sobotu 3. září 2020 jsme se vydali do Chomutova. Nebyl tam žádný závod, ale Martin se rozhodl, že skočí z mostu. Bylo to vysoko. Pro jistotu se nechal přivázat na pružný špagát.

Ano, hádáte správně, chtěl si vyzkoušet bungee jumping. A když už, tak na jednom z nejvyšších míst v Čechách a mezi mosty ke skákání ten nejvyšší. Takže skákal z mostu přes řeku Hačka spojující Chomutov s Horou Sv. Šebestiána. Jeden by řekl, že najít most není problém. Zastavit se na něm nedá, takže k němu musíte přijet odjinud – ne po něm. Když jsme přijeli na určené místo a vydali se cestou ve směru šipky, po chvilce jsme spatřili most. Ale když jsme přijeli blíže, tak se nám zdál poněkud nízký. Nebyl o mnoho vyšší než okolní stromy. Při chůzi po mostě byly vidět dvojice či menší skupinky lidí, kteří šli podél mostu stále dozadu do kopce. Zkusili jsme jít za nimi – a hle, za kopcem byl ještě jeden most a navíc vyšší!

Tento druhý most, který navazuje na ten předchozí, má délku 336 metrů a v nejvyšším bodě je vysoký 62 metrů, čímž je v současnosti nejvyšším mostem v České republice, ze kterého lze skákat. Tedy skákat bungee jumping. No a právě tento most si Martin vybral ke svému skoku.

Co Tě vedlo k tomu, že jsi se rozhodl skočit z mostu?

Každý má nějaký seznam, co by v životě chtěl zažít. Na tom mém Bungee jumping byl už docela dlouho. Proto jsem neváhal a při vybírání svého zážitku jsem hned volil právě zmiňovaný skok. Ono totiž sedět za počítačem na židli a říct „tak já si skočím z mostu, to bude v pohodě“ není problém. Problém začíná až na samotném mostě.

Proč sis vybral právě tento most?

Na stránce, kde jsem si skok vybíral, měli napsáno, že právě most v Chomutově je nejvyšší na skok Bungee. A když už jsem si řekl, že skočím z mostu, tak jsem chtěl, aby to aspoň stálo za to! Proto jsem si vybral 62 metrů vysoký most přes řeku Hačka.

Jaký to je pocit plandat na gumičce pod mostem?

Nejlepší pocit je do prvního zhoupnutí, pak už to tak super není. Když se na laně začnete houpat a točit do nekonečna kolem vlastní osy, už jen čekáte, až se přestanete točit. Když už to pomalu přestává, následuje točení na druhou stranu. To vše hlavou dolů. Když ustane točení, je to vlastně taky super. Jste jen vy na laně někde mezi mostem a zemí. Nic nebylo slyšet, ale vůbec nic. Jen tlukot srdce, které bilo dost pomalu. Což pro mě bylo překvapující!

Jak dlouho jsi se odhodlával pustit zábradlí mostu?

Bohužel v mém případě jsem na hraně mostu stál dost dlouho. Ovšem ne mojí vinou! Instruktor mě připravil na hranu mostu za zábradlí, a najednou řekl, že si musí vyřídit telefonní hovor. Takže jsem tam stál skoro dvě minuty a čekal, až si pán udělá čas. Byly to dost dlouhé minuty 62 metrů nad zemí, když stojíte tak na deseti centimetrech hrany mostu. Potom už to šlo. Začalo odpočítávání: „Tři, dva, jedna, jump!“. Po slově „jump“ my ještě hlavou bleskly otázky: „Co tady děláš? Ses snad zbláznil?“ Byla to pro mne nejdelší vteřina v životě! Pak jsem se předklonil a všechno už šlo samo. I když nohy by radši zůstaly stát na mostě.

Byla to úleva, když Ti poslali dolů provaz?

Svým způsobem ano. Byl jsem rád, že skončí nekonečné točení a motání hlavy. Po chvilce, co jsem byl vytahován nahoru, jsem o pocit bezpečí přicházel. Při pohledu na tažné lano, které bylo spojované na uzlíky z více lan a zalepované izolepou. Čím výš jsem byl, tím více se to lano propadalo a vydávalo zajímavé zvuky.

A co Tvému skoku říkalo okolí?

Nejdřív měli strach, asi abych si to nerozmyslel a neskočil bez lana… Ale bezprostředně po skoku mě mile přivítala mamka s přítelkyní, že jsem blázen a že už znova skákat nebudu.

Doporučil bys bungee jumping?

Kdo chce, ať si skočí. Rozhodně to nedoporučuju odkládat. Čím dřív tím líp. Je to super pocit a adrenalin ve vzduchu všude kolem. Já osobně si nedovedu představit, že bych skákal až za několik let.

A co Ty – šel bys si skočit znovu?

Asi ne. Všeho moc škodí. Myslím si, že takový zážitek stačí jednou za život. Maximálně s někým v tandemu. Sám už bych asi nechtěl.