V minulém článku Michael Krejcar zhodnotil ze svého pohledu uplynulou sezónu Radeč Cupu a nyní přišel čas na povídání o Mezinárodním Mistrovství České republiky a Mistrovství Evropy.
Mistrovství začalo 27. a 28. dubna v Humpolci
Jako klasicky sezónu otevíral Humpolec. Tyhle závody jsem strávil na stanovišti. A už sobota byla divoká! Začalo to boudou hned v prvním tréninku. Max Hašler šel přes střechu a na ní nakonec i skončil. Hledali jsme odpojovač a přitom začala moje série náhod. Jedny dveře vozu upadly a když jsem chtěl otevřít druhé, tak mi zůstaly v ruce. Od té doby si ze mne dělají srandu, že rozbíjím auta
V sobotu jsme celkem s Luďkem Pavlovským napočítali čtyři boudy, což byl masakr. V neděli to pokračovalo a napočítali jsme další čtyři boudy. Takže tento rok pěkně začal! A kdoví jak to asi bude pokračovat!
22. – 23. června – Dolní Bousov
Na druhý závod pro mě byla připravena novinka – po více než roce a něco jsem šel mávat cíl. Na MMČR to pro mne byla premiéra. Byly to pro mě velké nervy, ale jsem rád, že se závody povedly. Ale od začátku…
První trénink jelo minimum jezdců, protože v pátek silně pršelo a většina jezdců se obávala problémů na rozbahněné trati. Trať sice vypadala špatně, ale opak byl pravdou. Za mě byla trať dobře připravena. Diváci tak mohli v sobotu vidět jeden z nejdelších skoků v Bousově v provedení Davida Horáka. Celkově sobota běžela dobře a vše se stihlo a mohlo se jít na neděli.
V neděli to začalo pěkně divočit, kdy pode mnou měl nehodu Zdenda Tauchman. V semifinále měl nehodu Olaf Dzingel s autem zapůjčeným od Romana Poláka. Ve finále jsem měl obavy ze dvou bláznů – Filipa Hartmana a Filipa Duřta. Připadalo mi, že soutěžili kdo dál doletí! Za mě to bylo nerozhodně. Ve finále pro jistotu vypadla elektrika. Takže stručně řečeno celý víkend byl divoký, ale plný krásných soubojů. Trať za mne nádherná a s mnoha místy na předjíždění.
6. – 7. července – Nová Paka
Zde jsem prvně byl v UPÉ a stala se mi zvláštní věc kdy mi vedoucí Vlastimil Mečár řekl, že mám klid až do první série. Tak jsem ho poslechl. Po obědě jsem usnul… A to jsem byl uprostřed trati, takže kolem mne se všichni hnali na plný plyn. Usnul jsem už při druhém měřáku junior buggy a vzbudil mě traktor, který jel pro buginu uprostřed tréninků buggy1600. Chlapi si ze mne potom dělali legraci, že až pojede David Horák, že by mě vzbudili…
O tomhle víkendu bylo řečeno už hodně. Jen ještě doplním, že jsem byl u studánky skoro u každé boudy včetně té poslední Matěje Ouředníčka, který jel svůj životní závod.
Finále dopadla dobře a velké překvapení pro mne bylo vítězství Davida Horáka a tím navázal na spoustu Čechů, kteří zde vyhráli před ním.
20. a 21. červenec v Saint Georges
Moje loňská poslední Evropa. Cestou jsme se zastavili na slavném závodním okruhu v Le Mans. A když už jsme tu byli, tak jsme i vyzkoušeli tamní motokáry s motorem RB 160. Celý den jsme strávili poznáváním historie okruhu a zábavným ježděním plným zdravého soutěžení. Na tomto okruhu Alana Prosta se mi líbila hlavně pasáž za cílem, kde byla levá a dvojitá pravá zatáčka, která mě strašně bavila. Průměrné rychlosti na okruhu jsme dosahovali kolem 57 km/h.
V pátek jsme přijeli na závodiště za krásného počasí. I v sobotu bylo krásné počasí. Tréninky probíhaly v poklidu, ale za mne osobně byla trať dost rozbitá už v sobotu ráno a každou jízdou se to zhoršovalo! Sobota dopadla dobře a šlo se na večerní program plný zábavy!
V neděli byla trať ještě dvakrát horší než v sobotu a pak to přišlo! Davidovi se nepovedla druhá série. Ve třetí šel zezadu, což je na této trati problém. Takže nedojel, a navíc skončil s pochroumanou rukou poté, co ho soupeř zavřel moc brzo a poslal Davida do meze. Mezi třetí sérií a semifinále přišel Zdeněk Antony, že ho bolí krk, a tak mu David Horák řekl o mně, a já mu pomohl. A od té doby jsem ještě i masérem… V semifinále David dobře odstartoval, jenže jeden Francouz mu najel na kolo a poslal ho do meze, čímž pro něj závod skončil a ruka se dodělala…
3. – 4. srpna – Poříčí nad Sázavou
Třetí závod jsem strávil opět na stanovišti. Sobota probíhala dobře až jsem po první rundě řekl: „To je divný, že ještě nebyla bouda!“ Kolegové mě hned umlčovali: „Buď ticho ať to nezakřikneš!“ Stejně se to vymstilo! Jela se první runda druhé série rozjížděk v divizi RB 160. Jelo se myslím třetí kolo a jeden jezdec dostal smyk a vyrazil proti svodidlům. V měkké a hluboké hlíně na okraji trati se převrátil na střechu, a tak začal běh do kopce. A kdo zná poříčský kopec před cílovou rovinkou, tak to bylo trochu na fyzičku. Naštěstí jezdec byl v pořádku. Jenže druhá jízda stejné kolo a co se nestalo. Jeden jezdec se přetočil, druhý do něho narazil a odrazil se k okraji dráhy. Trefil hlínu na vnitřku a co čert nechtěl byla i druhá bouda! Takže následoval druhý výběh na kopec. Za celou sobotu ty dva výběhy do kopce stačily!
Neděle začala v podstatě požárem motoru Martina Kolomého a smůlu měl taky Milan Rýzek, ale k tomu se ještě dostanu. Třetí jízdy probíhaly dobře, sem tam nějaký kontakt a taky se hledalo v poli uražené kolo Lukáše Hovorky. Přišlo semifinále super buggy a hromadná nehoda kdy na cílové rovince zůstali stát tři auta. Po konci semifinále jsem řekl, co je potřeba na trati upravit a jel s traktory a s vidlemi do první zatáčky. Tam jsem ukázal, kdo kam pojede a pan Milan Rýzek mi řekl, že když jsem u odtahovky, tak mu nosím smůlu. Potom jsem přeběhl cílovou rovinku a ve vysílačce se ozvalo: „Míšo ty jsi rychlejší jak Usain Bolt!“ následováno výbuchem smíchu.
Na finále začalo silně pršet až byl proto na chvíli i přerušen závod. Jenže potom jely divize Kart a D2 a ty si to fakt užili. U mne na stanovišti bylo malé jezero a kdo jím projel, tak byl k nepoznání! Každopádně až na ten závěrečný déšť to byly hezké závody.
24. – 25. srpna – Přerov
Zde byla výjimka a nebyl jsem na trati, ale v depu. Jelikož David měl stále problémy s rukou, tak jsem jel pomáhat Elišce Plné, což je skoro sousedka.
Opět se zde uplatnila moje novinka – masáže jezdců, kterou odstartovala fotka Milana Horáka z Francie, jak masíruji Zdeňka Antonyho. Potom v Poříči jsem pomohl Luďkovi Dubravskému a Tereze Bartákové. Od Přerova jsem byl stálým pomocníkem na záda Jirky Breta a celého týmu.
Celou sobotu a neděli jsme strávili prací na autě Elišky a pomocí plus – masážemi, když jsem měl čas a nejezdil jsem analyzovat trať tak jsem pomáhal od bolesti krku a zad jezdců. Každopádně za mne to byly nádherné závody.
7. – 8. srpna – Nová Paka
Tady to byla výjimka a byl jsem na takzvaném UPÉ – nová věc, ale strašně se mi líbila. Byl jsem uprostřed tratě a byla to zábavná sobota a navíc bez problémů! jenže v neděli hodil boudu Jan Přibyl a už to jelo! Tady není moc co psát, protože neděle byla v režii ČT sport a v přímém přenosu. Za mě luxusní víkend plný krásných soubojů.
28. – 29. září – Sedlčany
Tady jsem byl na stanovišti. Sobota začala dost divoce, když byly hned dvě hnusné boudy a tři překulení. Jinak běžela sobota dobře, akorát večer byla hrozná zima.
V neděli šlo všechno dobře, až do velké nehody Lukáše Musila, čímž doufám, že už je doma a v pořádku. Jinak vše probíhalo v pořádku a zbytek dne vypadal hezky. Akorát ve finále D2 došlo k požáru vozu Václava Cimingy pod kapotou. V jednom kole jsem si všiml plamenů a v dalším kole jsme mu už ukazovali znak hasičáku, aby zastavil že hoří. Zbytek finálových byl plný soubojů a bojů o titul.
Za mě letos všechny tratě byly připraveny na 100%.
Závěr sezóny 18. – 19. října – Setkání mistrů Humpolec
Závody jsem strávil na trati. Závody hezky běžely, ale během dne byla bouda skoro na každém stanovišti krom našem a tak kolegovi říkám, kdy to přijde i k nám. Nejdříve kolem nás ve finále jezdil asi dvě kola s požárem pod kapotou Adam Kubizňák, naštěstí vše dopadlo dobře.
A pak to přišlo! Ve finále junior buggy velká hromadná nehoda! Naštěstí byl Láďa Hanák mladší v pořádku.
Po finále super buggy jsme se sešli ve Spolkovém domě, kde jsme zapili letošní sezónu a už se těším do nové sezóny!
Loni to bylo náročné…
Letošní sezóna byla nabitá a já měl celkem tři volné víkendy od dubna do října! Co dál? Přes zimu budu jezdit na hokej na zápasy extraligy juniorky a během jara budu maturovat a tak mám letos co dělat, abych vše stihnul.
Rád bych poděkoval všem, koho jsem potkal za krásnou sezónu! A navíc děkuji za reklamu Milanovi Horákovi.
