aneb kachna se chystá na Dakar Classic
Nejprve trochu historie…
Již ve třicátých letech minulého století se ve francouzské firmě Citroen zrodila myšlenka na jednoduché, tedy i levné, auto. Požadavky na nový vůz byly ryze praktické. Z dnešního hlediska některé i trochu kuriozní. Auto mělo uvézt čtyři lidi a pytel brambor, tedy 50 kg nákladu. A taky koš vajec a ta se při přepravě nesmí rozbít. Maximální rychlost měla být 50 km/hod.
S těmito požadavky se mělo auto rozšířit hlavně na francouzském venkově a nahradit rozšířené koňské povozy. Proto také mělo být opravitelné jednoduše doma. Vývojem byl tehdy pověřen konstruktér závodních aut André Lefèbvre.
Prvních dvacet prototypů bylo vyrobeno do konce roku 1937, na nich se odhalily a opravily konstrukční vady a chyby. První prototypy byly vyrobeny z levného vlnitého plechu s předním pohonem a nezávislým zavěšením všech kol, měly jen jedno světlo a startovaly se klikou. Prostě co nejjednodušší, ale funkční!
Vyrobeno bylo prvních 250 vozů a vůz měl být představen na říjnovém autosalónu v Paříži v roce 1939. Ovšem k tomu již nedošlo, protože začala válka. Výroba auta byla zastavena. Již vyrobené vozy byly rozebrány případně sešrotovány. Stejně tak výrobní linky. Jeho čas přišel až v roce 1948. To ale doznal i značných změn. Třeba karosérie byla z normálního hladkého plechu, auto mělo i startér a ve předu přibylo druhé světlo. Z původního plánu zůstalo měkké odpružení a vysoká světlost. Vlivem toho se vůz v zatáčkách nakláněl a pohupoval, což mu přineslo přezdívku „kachna“.
Vůz se vyráběl až do začátku roku 1988 ve Francii a potom ještě další dva roky v Portugalsku. Tedy celkem téměř 42 let. Za tu dobu se vyrobilo přes pět milionů kusů. Kromě těchto hlavních výrobních závodů se kachna vyráběla i v řadě dalších států v několika variantách, z nichž některé se do Evropy nikdy nedostaly. Nedávno to navíc bylo 75 let od jeho prvního představení, které proběhlo 7. října 1948.
V šedesátých letech se vyráběla zajímavá verze vozu s názvem Sahara. Měla pohon všech kol a to dvěma motory! Doplněný druhý motor byl vzadu a poháněl zadní nápravu. Těchto vozů bylo mezi roky 1958 a 1971 vyrobeno 694 kusů.
Předpokládám, že nejspíš každý Kachnu zná. Proslavila ji třeba i řada filmů o četnících z francouzského Saint Tropez, kde s ním velmi odvážně jezdila svérázná jeptiška. Dokonce hrál i v bondovce Jen pro tvé oči. Ale nechoďme tak daleko. Objevila se třeba i v českém filmu Bobule.
Projekt Duckar
kachna (anglicky DUCK) + DAKAR = DUCKAR
No a s jednou takovou kachnou by měla jet Dakar Classic 2024 první česká čistě dámská posádka Bára Holická a Lucie Engová.
Kachna v různých úpravách absolvovala řadu Dakarů. Poprvé vyjela v roce 1979 a naposledy v roce 2007. Celkem vyjela na trať Dakaru čtrnáctkrát! Poslední varianta, která jela Dakar 2007, byla asi nejzajímavější. Měla dva motory celkem o výkonu 90 koní. Byla postavena již v roce 2000 pod označením Citroen 2CV BI BIP2. Na Dakaru s ním jeli bratři Marquesovi. Ve čtvrté etapě, v Maroku, jim ale selhal zadní tlumič a posádka nedojela včas na CP a byla vyřazena. Tenkrát se startovalo v Lisabonu a končilo v Africe v Dakaru. V tomtéž roce obsadil Aleš Loprais s kamionem Tatra třetí místo.
Ovšem kachna na Dakaru úspěšná zatím nebyla. Respektive ani jednou nedojela až do cíle. A v roce 2007 prý Etienne Lavigne, ředitel rally Dakar, vyřazené posádce kachny řekl: „Je to nejtěžší rally na světě a nechci tu vidět žádné traktory a 2CV!“ A od té doby již žádná kachna Dakar nejela. Až nyní…
A protože v Milovicích na testování zbyla i chvilka času, tak jsme ji využili na povídání s Bárou Holickou:
Ty jsi začínala s automobilovým sportem poměrně pozdě, až ve 26 letech, co Tě k tomuto sportu přivedlo?
Náhoda, že jsem se potkala s člověkem, který mi ukázal cestu jak takový sport začít dělat. Já jsem k tomu vždy inklinovala, ať už k autům nebo ke klukům s auty, až prostě Tomáš Pletka z Citroënu, kterého jsem potkala náhodou a oni dělali mistrák České republiky pro Citroën. My jsme s nimi jednali o spolupráci a já jsem se pak na konci jednání zeptala jak se vlastně stane člověk závodníkem. Co k tomu člověk potřebuje, protože já jsem nikdy do té doby nebyla na žádných závodech. Jsem nevěděla, jak se tam dostat, kdy se to jede, jak získat informace, a tak… Takže to bylo všechno taková náhoda.
Pamatuješ se na své první závodní auto?
No jasně! To byla Dacia! Teda jako úplně první jsem seděla v Citroënu DS3, když se jel Czech Women Talent. To jsem seděla v Bělé pod Bezdězem v DS3. Potom jsem pokračovala u Vaška Stejskala a půjčovali jsme si Dacii Logana, což bylo nejlevnější auto, co se dalo pronajmout. No a tak jsem se učila. Poprvé jsem závodila na S-DMV Thüringen Rallye v roce 2013. Vašek Stejskal junior mi dělal navigátora, přitom mě strašně moc naučil co se týče rozpisu.
Takže moje první auto byla Dacie a mě bavilo!
A jak jsi dopadla?
Ty brďo! No byla jsem někde na konci, pro mě bylo zásadní dojet. V šestadvaceti bez průpravy třeba na motokárách jsem nepředpokládala, že zrovna já budu nějakej skrytej talent. Pro mě bylo zásadní dojet, protože ta soutěž se jela na vodě. Všude tam strašně pršelo. To pro mě bylo šílený! A Ještě třídenní závod. Na poprvé to bylo prostě náročný!
Jezdila jsi hlavně klasické rallye, občas EDDA Cup a nyní spíše vteřinové rallye. Co jezdíš raději?
EDDA Cup jsou klasické závody do vrchu, pak jsme jezdili také revival, což jsou vlastně ty setinové (vteřinové) rallye – rallye pravidelnosti s vloženými úseky rychlostních zkoušek. Tam jsem nejdříve začínala mezi pořadateli, takže jsem to nejprve viděla z té druhé strany.
Každý z těch závodů má něco do sebe. Teď jsme třeba jely s Luckou Engovou Memoriál Břetislava Engeho a to nás taky strašně bavilo.
Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?
No největší dosavadní úspěch je asi Cena Elišky Junkové z ankety Zlatý volant. Pro mě je ale každá dojetá soutěž i třeba ne úplně na špatným místě, kdy se mohu porovnávat s auty kolem sebe a mohu si říct: „Tak dneska jsem ho pojela…“ a jindy zase ne… To jsou takové ty dílčí úspěchy. Eliška Junková to bylo v roce 2017, kdy jsem vyhrála jak mistrovství republiky tak i dámský pohár ve své třídě. S tím mým malým autem Citroënem DS3 se nemohu porovnávat třeba s Hondami, které mají o padesát koní víc. Ale o to nejde. Mně jde o to se svézt, užít si to! A mechanikům udělat radost, že tu práci co do mě vkládají a ten čas co se mnou tráví, že to není na zmar. Oni si to zase užijí z té druhé strany – z divácký. Takže tak…
Jak jsi se dostala k myšlence jet Dakar Classic? A proč vůbec Dakar?
Dakar jako takový, to je něco, co vidíte v televizi a říkáte si „Tý jo, tam bych chtěla jet!“ Takhle jak se za tím autem práší… No a říkáte si: „To si asi nechám ujít, už i ta rallye je drahá jako čert“ Vydělávat na to normální prací je šílený, člověk otáčí každou korunu. No a pak jsem na podzim spolupořádala tu Berounku Revival a přijela Olga (Roučková) otestovat auto před Dakarem 2023 a já na ně koukala a říkala jsem si, že bych se té Olgy zeptala jak se na ten Dakar dá dostat. Celý víkend jsem odolávala a pak jsem nevydržela a až v neděli, když už skoro odjížděli, jsem sebrala všechnu odvahu co jsem měla a oslovila jsem ji. Daly jsme se do řeči a ona mi pak vysvětlovala jak funguje velkej Dakar, jak Classici. No a pak už stačilo jedno kafe a Olga se zeptala jestli se teda nechci přijet na Dakar do Saudské Arabie podívat. Protože moje otázky, kam se chodí na záchod? Dá se tam osprchovat? Kde se tam spí? Jak to tam vlastně chodí v takové obrovské soutěži? Olga řekla, že se nemusím bát a tak jsem se jela podívat… A už jsem tam byla jednou nohou…
Proč sis vybrala právě Citroën 2CV?
Když jsem o tom přemýšlela, tak já vlastně mám dva závodní Citroëny – DS3 na rallye a Saxo na ty vrchy. A v podstatě od začátku jsem závodila v Citroënech, tak mi to tak přišlo, že bych měla na ten Dakar zase nějakého Citroëna. Tak jsme koukali do seznamu aut co tam je. Je tam třeba ZX Rally Raid, který může jet Dakar Classic, no ten ale teď asi nezaplatím. To třeba možná do budoucna… ale spíše asi ne… No uvidíme… Ale bylo by to jako krásný… Tak jsme to procházeli a hned na prvním místě toho seznamu byla kačena. Ještě jsem zkoušela kamaráda, jestli nemá nějaké CX nebo Visu. Chvilku jsme přemýšleli na Visou, ale ona se moc nedá sehnat nebo když už, tak je dost drahá. Tak jsme se vrátili zpátky k tomu prvnímu místu v tabulce a to byla prostě kačena.
Jak jsi auto získala? Podobně jako Ollie v kopřivách?
Já jsem ho získala na Pankráci v garáži. Z kopřiv jsem ho teda netahala, tahali jsme ho z garáže v zimě, v únoru, kdy nestartovala. Museli jsme ji roztlačovat z kopce. No jako auto, který by bylo ke každodennímu ježdění to nebylo. Tam jsme ho nakopli a převezla jsem ho k Tomášovi Nerudovi, který mi doporučil pána co ho chtěl prodat. A že to není kus, který by byl úplný šrot, ale je to kus, který alespoň jezdí. Takže vlastně jsem na Pankráci vytáhla kačenu z garáže a tu jsme zrenovovali.
Kačena jela Dakar naposledy v roce 2007, ale byla to verze 4×4 s výkonem téměř 100 koní.
Přesně tak, ony ty kačeny jako takový jako je tahleta, tak ty jezdily v osmdesátých a snad i devadesátých letech.
Dakar jich jelo celkem čtrnáct v patnácti ročnících, ale žádná nikdy nedojela…
No jasně, tady máme jeden jasný cíl – dotáhnout kačenu poprvé v historii do cíle Dakaru. Tamty byly klasický a pak jela ta dvoumotorová. Ta měla jeden motor vepředu a jeden vzadu, a tím vlastně vznikla čtyřkolka. Jsou to dva agregáty, které jsou samostatné a fungují každý zvlášť. Má to i dvě převodovky a je to strašně složité jak na tu mechaniku, tak na zranitelnost a poruchovost. Současně jsou i dost drahé, protože je to unikát, neboť jich bylo vyrobeno celkem málo.
Toto auto má poměrně malý výkon a malý objem motoru. Není to na Dakar málo?
Tak jedeme zase jako vteřinovku, to to by mohlo jít. Tak ona kačena 100 i 120 klidně jede. Předělali jsme ji na obsah 650 ccm, upravili jsme jí podvozek. Motor jde do tahu, tak myslím, že to bude dobrý.
Když jsem ji viděl v květnu na Legendách 2023, tak tam byla ještě nevyrámovaná a bez úprav. Jaké proběhly na autě úpravy?
No v květnu byla ještě úplně surová. Tak jak jsme ji od pana Nováka koupili. Pak byl ještě jeden sraz Citroën. No a pak už se odevzdala Tomášovi. První co se udělalo bylo, že se celá odstrojila. Auto má klasické šasi, takže se kastle oddělila od šasi. Dalo se nové zpevněné šasi a kastle potom jela na rámování. No a pak se provedla komplet repase ramen, brzd, prostě všeho co je na podvozku. Všechno se to rozebralo a zase se to vrátilo nebo vyměnilo. A postupně se to stavělo dál. Plus je udělaná nová kovová střecha, která je vyměněna za tu plátěnou. Motor se upravil, aby byl posílen na těch 650 ccm. Na podvozku máme zesílená ramena, která by se mohla ohýbat nebo praskat. Jsou zdvojené tlumiče. Takže jsme to vylepšili a vypadá to, že to zatím funguje dobře, že s tím nebude problém. Samozřejmě máme lyžinu zespodu. Sedačky máme jiné, je připravená elektronika, přidaná světla, nárazníky vepředu i vzadu aby to bylo chráněné, kdybychom něco ťukli, tak abychom byly chráněné a hlavně aby byl chráněný motor, protože je vzduchem chlazený a ta vrtule ventilátoru chlazení je vepředu stěžejní.
Takže už je kompletně připravená na Dakar?
Ano, už je připravená. My teď ještě plánujeme testování. Po Berounka Revival se ještě celé auto rozebere. Celý podvozek se překontroluje jestli něco někde neprasklo, nepoškodilo se. Udělá se znova generálka podvozku, no a doděláme ještě různé držáky na navigační přístroje. A ještě nějaké ty vychytávky, co bychom mohli potřebovat. Umístit nářadí, lékárničky a další drobnosti co povezeme s sebou dozadu. Náhradní kola tam už máme dvě. V podstatě chybí jen nějaké ty blbůstky, které zaberou spoustu času, ale nejsou skoro vidět.
Takže auto je v podstatě připravené a jak připravuješ sebe?
Jelikož je podzim a moje práce vyžaduje více pracovního nasazení a jsem stále někde mezi lidmi, tak jsem každou chvíli nemocná, což omezuje moje cvičení a přípravu, ale snažím se trošku stranit lidí a mít klid na přípravu v posilovně. Dělám, co prostě stihnu. V šest ráno vstanu, zacvičím si, jdu do práce. No a po práci letím na dílnu. Z dílny přijdu v osm a nějaké to vyřizování administrativy, odpovídání na zprávy a cvičení. Ten den je prostě krátký, potřebovala bych delší den!
Navigátorku Ti bude dělat Lucie Engová. Jak dlouho spolu jezdíte?
My jsme spolu vlastně jely jen Memoriál Břetislava Engeho. Jinak jsme spolu nejely. My se známe, protože já jak jsem na rallye zavírala s tím mým malým autem startovní pole, tak ona jezdila s tátou na předních příčkách toho historického startovního pole. Tak jsme spolu vždycky kecaly před startem. Takže se známe odtamtud. Ale byly jsme spolu už třeba ve Švýcarsku na celosvětovým srazu kachen, takže nějaké kilometry už spolu máme nalítané. Myslím, že v tom autě to bude v pohodě.
Ale ona také nemá zkušenosti s takovými velkými soutěžemi? Takže to pro Vás obě bude novinka…
Taky ne. Je to pro nás obě dvě novinka. Něco zná teda od bráchy, ale tu osobní zkušenost zatím nemá.
Na Dakar se chystáte pod křídly vlastně našeho nejúspěšnějšího letošního týmu z rallye Dakar Classic, takže máte možnost školy…
Máme, taky zjišťujeme kde co a hltáme informace jak to jen jde. Olga s Ondrou nám strašně moc pomáhají. Ty informace samozřejmě nevíme, něco je sice v řádech, ale není tam všechno. Důležitá je pro nás ta jejich osobní zkušenost.
Na Dakar jedeš ve spolupráci s týmem Ollie Roučkové Czech Samurais. Co vše vám zajišťují?
Zajišťují nám převoz věcí a servis. V doprovodným vozidle u nich máme náhradní díly. Se mnou jede ještě mechanik a stavitel mého auta Tomáš Neruda. Ten o naší kachně ví úplně všechno, což je pro mě zásadní. A pak jedou ještě dva kluci s Ondrou – jeden mechanik a jeden učeň z Mechanic academy, takže budou tři mechanici na dvě auta. No a samozřejmě my! My taky umíme montovat! Až se naše auto odveze do Barcelony, tak já budu celý prosinec rozebírat a skládat jiné kačeny, abych auto uměla opravit, když se něco stane.
My Vám přejeme abyste byly první posádka, která s kachnou dojede do cíle!
No jo, máme spoustu cílů! Pro nás je to hlavně si to užít a získat zkušenosti. Zažít to a dojet!
